Odchází Pavel Nedvěd, odchází pan Fotbalista

© -

01.06. - Když po zápase Juventus Turín - Lazio Řím obíhal Pavel Nedvěd čestné kolečko kolem stadionu, na tribunách si i dospělí chlapi utírali zaslzené oči. Skončila totiž ikona Juventusu, dlouholetý tahoun české reprezentace a asi nejlepší náš fotbalista všech dob.

Nedostal do vínku talent od pána Boha, na světě běhá spousta mnohem nadanějších fotbalistů. Nedvěd se na vrchol dostal zejména díky své vůli, bojovnosti a také, jak by řekl nenepravitelný romantik, srdíčku.

Jeho mládežničtí trenéři z Plzně nebo z Dukly vzpomínají, že by jako budoucí oporu reprezentace či dokonce vítěze Zlatého míče Nedvěda rozhodně netipovali. Blonďatý záložník byl ale vždycky největší dříč, na trávníku vypustil duši a tahle vlastnost mu zůstala i s blížící se čtyřicítkou.

Právě díky ní si jej v jeho dvaceti letech vyhlédla Sparta, s níž třikrát vyhrál ligu, dvakrát národní pohár a probojoval se do reprezentace České republiky. Stejně jako většině jeho spoluhráčů z národního týmu nastartoval kariéru evropský šampionát v Anglii, kde v roce 1996 vybojovali pod koučem Uhrinem stříbrné medaile.

Do světa se rozprchla většina fotbalistů tamnějšího kádru reprezentace, Nedvěd zamířil do Itálie, vybralo si jej římské Lazio. Volba to byla dobrá pro obě strany, Grande Paolo byl v roce 1997 vyhlášen nejlepším cizincem Serie A, v dalších letech vyhrál dvakrát italský pohár, jednou ligu a uspěl i na mezinárodní scéně, když v roce 1999 zvítězil v posledním ročníku Poháru vítězů pohárů. Pavel Nedvěd se navždy zapsal do kroniky PVP jako poslední střelec již zaniklé soutěže.

Přestup do Juventusu byl dalším krokem vpřed, s Juventusem vyhrál středpopolař s číslem 11 celkem čtyři tituly, dva mu však byly kvůli korupci následně odebrány. V roce 2003 se Juve probojovalo do finále Ligy Mistrů, tam však Nedvěd nemohl kvůli karetnímu trestu nastoupit a jeho spoluhráči prohráli v penaltovém rozstřelu s milánským AC. Přesto byl Nedvěd vyhlášen nejlepším záložníkem soutěže a na konci roku získal nejprestižnější individuální ocenění ve fotbale - Zlatý míč France Football pro nejlepšího fotbalistu roku.

Když byl Juventus přeřazen kvůli korupci do Serie B, nezachoval se Nedvěd jako většina dnešních profesionálů, ale, i přes jistotu minimálně dvouleté absence v Lize Mistrů, Turín neopustil. Sen vyhrát Ligu Mistrů z něj byl přitom doslova cítit. Společně s Buffonem, Del Pierem, Trezeguetem a několika dalšími prokázal úctu ke klubu a fanoušci jej za to milovali. Pomohl klubu vyhrát Serii B, v dalším roce se kvalifikovat do Ligy Mistrů a vzdor svému úctyhodnému věku stále patřil k nejlepším fotbalistům ligy.

Rozloučit se na vrcholu a nevracet se zpátky, tohle umí jen opravdové legendy, třeba hokejista Wayne Gretzky. Věřím, že Nedvěd dokáže, že takovou legendou opravdu je a po velkolepém konci nezmění svůj názor.

I přesto, že by byl Juventusu určitě pořád velmi platný. I přesto, že v prvoligových soutěžích nastřádal 99 branek a jen jediná mu schází ke vstupu do elitního klubu kanonýrů. I přesto, že po dlouhém loučení na stadionu Juve prohlásil: "Nikdy neříkej nikdy."

Kam dál?

Jakub Sitek / FotbalPortal.cz