Balotelliho rodiče volají ztraceného syna

© -

14.10. - Ofenzívní eso Interu Milán Mario Balotelli během loňského roku ohromil Itálii svou rychlostí, čichem na góly a fotbalovou vyspělostí. Od té doby uběhlo mnoho času, Mario se dostal do italské reprezentace do 21 let a jeho výkonnost už nikoho nepřekvapuje. O vzruch se tak postarali jeho rodiče. Tedy ti, kteří mu dali život.

Když Balotelli vtrhl do světa velkého fotbalu, ohromil řady fanoušků. Nejvíce ohromen však byl Thomas Barwuah, ghanský imigrant žijící v Bagnolo Mella. Thomas je Mariovým pokrevním otcem. „Ani jsem nevěděl, že si změnil jméno a přijal příjmení rodiny, které jsme ho svěřili.“ Balotelliho praví rodiče vždy zůstávali ve stínu, z kterého vycházejí nyní, poté co se dočetli o některých synových vyjádřeních. „S bratrem a sestrami vycházím, často si voláme. Ale s mými rodiči nemám moc dobré vztahy. Dali mě pryč, když jsem byl ještě malý,“ měl říct Balotelli.

„Chtěli bychom Mariovi říct, že jsme ho vždy měli rádi,“ zní z úst Thomas Barwuaha. „Jsme ohromně vděční rodině Balotelli, která ho vychovala. Ale chtěli bychom, aby byl vázán i na nás. A především jsme ho „nedali pryč“, věci se vyvinuly tak, jak možná ani sám Mario neví.“ Spletitý je Balotelliho životní příběh, z nějž my známe až jeho poslední část. „Já a moje manželka jsme do Itálie přijeli koncem osmdesátých let, v roce 1988. První naší etapou bylo Palermo. Tam se Mario narodil, ale už od narození měl zdravotní potíže. První rok svého života strávil v nemocnici a byl i operován.“

Když se jeho stav zlepšil, rodina se přestěhovala do Bagnolo Mella. Tam je více práce, ale menší šance sehnat dobré bydlení. „Žili jsme v malém vlhkém bytě společně s další africkou rodinou,“ vypráví Balotelliho matka Rose. „Šli jsme pro pomoc za sociálními pracovníky s tím, že máme nemocné dítě. Ti nám řekli, že by bylo lepší Maria svěřit některé rodině v okolí. Sami sociální asistenti nám doporučili rodinu Balotelli.“ Tehdy se cesty budoucí hvězdy Interu a jeho rodiny rozdělily, i když jen o pár kilometrů. Od té doby už nejste v kontaktu? „Ne, často jsme se stýkali,“ vypráví Thomas, „o víkendu chodil k nám a hrál si se sourozenci. Postupem let se to změnilo, vztahy ochladly. Musel jsem se chodit dívat na jeho zápasy téměř tajně, zdálo se mi, že si od nás drží odstup. Dnes se baví se sourozenci, ale s námi mnohem méně.“

A právě proto Thomas a Rose šli se svým případem do médií, ne kvůli slávě či penězům. „Nezajímá nás, jestli je teď slavný a určitě nejdeme za penězi. Ty, co máme, nám naštěstí stačí, a kdyby Mario za námi přišel s prázdnýma rukama, vzali bychom ho mezi nás. Přejeme si jen, aby si pamatoval, že i my jsme jeho rodiče.“ Pocit, který především Rose stále má. „Řekněte trenérovi Interu, panu Mourinhovi, aby se k Mariovi choval jako k vlastnímu synovi. On to potřebuje.“ Jestli by se Thomas a Rose po svém synovi sháněli, i kdyby se z něj nestala fotbalová hvězda, to vědí jen oni sami.

Kam dál?

Michal Šušák / corriere.it / FotbalPortal.cz