Reprezentace bez hvězd, národní mužstvo se připravuje na éru béčkových fotbalistů

20.05. - Před několika lety brázdila fotbalové trávníky velká česká jména. Čech, Rosický, Poborský, Šmicer, Nedvěd notovala si Evropa během slavného portugalského Eura, ale i podstatně méně vydařeného světového šampionátu v Německu. Tam jel tým kouče Brücknera v pozici černého koně, jenž může být za určitých podmínek aspirantem na medaili. Tuto roli bude letos v Brazílii plnit Belgie. Tedy mužstvo symbolizující neveselou českou budoucnost.

Ze jmen v perexu tohoto článku jsou aktivní už pouze dvě. Přitom Petr Čech musí odrážet nástup talentovaného Belgičana, ach ta ironie osudu, Courtoise. Tomáš Rosický může být v tomto ohledu zatím klidný. V Arsenalu balancuje na hraně základní sestavy, na čemž se ani v následující sezóně zřejmě nic nezmění. Avšak moc dlouhá budoucnost v klubu, natož pak v reprezentaci, třiatřicetiletého záložníka nečeká.

THIBAUT COURTOIS zřejmě nahradí Petra Čecha v brance Chelsea. Belgie zase převzala pozici Česka na světové scéně. (foto: zimbio.com)

Zatímco londýnský celek, jenž po dlouhé době získal trofej, se odchodu české hvězdy bát nemusí, národní mužstvo je na tom podstatně hůře. Během šampionátu v Polsku a na Ukrajině se sice začala rýsovat náhrada v podobě Vladimíra Daridy, jenže to je jediná výjimka, která potvrzuje pravidlo.

Na tomtéž turnaji se zablesklo na lepší časy. Skvělými výkony se o zahraniční angažmá zasloužili Pilař, Jiráček, Petržela, ve Spartě zářil Václav Kadlec. A dařilo se i v mládežnických kategoriích. Jedenadvacítce postup na Olympiádu sice těsně utekl, devatenáctka ale dokázala konkurovat stejně starým Španělům ve finále mistrovství Evropy.

Pokud se však podíváme na osudy tehdejších opor, zjistíme, že v nejprestižnějších ligách (Anglie, Německo, Francie, Itálie, Španělsko) se neprosadil téměř nikdo. Dobře měl našlápnuto Matěj Vydra, jenž v letošní sezóně působil v Premier League (na hostování z italského Udinese), prostoru se mu ale dostalo pramálo.

MATĚJ VYDRA hostoval tuto sezónu ve WBA, příliš šancí ukázat se ale nedostal. (foto: zimbio.com)

"Další hostování už nechci. Každý rok skákat do jiného města, poznávat nové spoluhráče a lidi v klubu. To vám zabere čtvrt roku a pak už je skoro půlka sezony a máte další půlku, abyste něco odehráli. Přeci jenom je lepší někde podepsat na čtyři pět let. To je moje představa," rýsuje si budoucnost Vydra. Jenže to nevypadá, že by se některému z velkých klubů chtělo za českého fotbalistu vynaložit své peníze.

Stejně na tom byl i jeho kolega z útoku Libor Kozák, mladší Kadlec v Německu skvěle začal, pak ovšem i on vypadával ze sestavy třináctého (sic!) Frankfurtu. Jeho jmenovec Michal vyměnil Bundesligu za turecké Fenerbahce, kde odehrál jen osm ligových zápasů.

Do nominace trenéra spasitele, jak ho mnozí fanoušci vnímají, Pavla Vrby se při Čechově zranění dostal brankář Marek Štěch. Hráč anglické druhé ligy, z níž jeho Yeovil ale sestoupil o soutěž níž.

"Chtěl bych jít někam výš, zůstat v druhé anglické lize nebo se dostat i do Premier League, to je takový můj sen. Nechci jít někam, kde bych znova seděl. Když jsem odešel (v roce 2006) do West Hamu, tak jsem byl velice mladý a poslední tři sezony jsem skončil na lavičce za Robertem Greenem. On se prakticky nezranil a odchytal jsem jenom tři zápasy," dodává Štěch, jenž zároveň nevylučuje ani návrat do Sparty.

Já jsem agent. Kdo je víc?

Právě to je další problém. V národním mužstvu začínají převažovat hráči z domácí soutěže. Plzeň a Sparta jich dodaly na nynější sraz hned devět. Přitom patnáctá nejlepší liga Evropy stále za věhlasnějšími sestřičkami pokulhává.

SPARTA A PLZEŇ dominovaly v české lize i poháru. Rýsují se zde nové hvězdy? Spíše ne. (foto: fcviktoria.cz)

"Obě mužstva mají kvalitu. Kdyby hrály v zahraničních soutěžích, tak by patřily do lepší poloviny tabulky," argumentuje Vrba a s klidem s ním můžeme souhlasit. Jenže problém není v úrovni těchto mužstev, nýbrž v jejich soupeřích. Jinak hráče vychová osmička zápasů s evropskými top kluby v Premier League plus několik dalších v Lize mistrů a jinak zase souboje s Teplicemi či Jabloncem.

Když už jsme u severočeského celku, z nějž plánuje jeho vlastník Miroslav Pelta vytvořit obdobu někdejších madridských Galacticos, vidíme další problém. Majitelé klubů často řeší finanční potíže, případně přilepšují klubové pokladně, prodejem hráčů. Velmi rádi jim u toho pomáhají různí agenti, kteří se snaží vyšponovat cenu svého klienta co nejvýše. Ideální ukázkou je případ Ondřeje Vaňka.

Pokud dlouhodobě sledujete českou nejvyšší soutěž, víte, že jabloneckému záložníkovi talent rozhodně nechyběl. Jenže na ligových kolbištích by se našli i zdatnější fotbalisté. Že za nominací Vaňka do národního mužstva pro podzimní zápasy kvalifikační skupiny MS hrály zřejmě prim zištné důvody, ukázal i jeho následný přestup do Turecka. Nikoli za Kadlecem do Fenerbahce, ale do Kayserisporu.

Proti proudu abecedy

České kluby přitom stále nezapomněly jak vychovávat velké hráče. Za zmínku stojí třeba Edin Džeko nebo exsparťan Bony Wilfried. Jen se zúročuje dlouhodobá politika práce s mládeží. Na úkor tuzemských juniorů jsou peníze na jejich levnější kolegy ze zahraničí.

Cestu k levnému a výdělečnému úspěchu ukázal precizní skauting Jiřího Plíška (trenéra s perfektní orientací v bosenském fotbale) nebo dua Cipro - Jarolím, které do Slavie přivedlo například Tavarese s Belaidem. Nyní se podobné role ujaly opět Teplice. Na rozdíl od Plíškovy éry ale lovily na africkém kontinentu.

BELGIE bude patřit k černým koňům MS v Brazílii. Češi si podobnou pozici užili naposledy před osmi lety v Německu. (foto: footballtop.com)

Naopak v Belgii na to šli opačně. Vypiplali si svoji talentovanou generaci, pečlivě zalévali rozvíjející se plodiny, v ideální dobu je předali do správných rukou, a nyní se chytají sklízet úrodu v podobě boje o světové vavříny. Hazard, Lukaku nebo třeba Courtois potáhnou svoji zemi v Brazílii, to oni jsou noví Češi, Rosičtí nebo Nedvědové. To je teď obdivuje fotbalová Evropa.

Nelze se opájet hrou na náhodu. Rozhodně to není tak, že by předchozí generace byla výjimečná. Ne více než vicemistři světa z roku 2007 nebo ročník 1992, na němž staví mistrovská Sparta. Problémem je ona mládežnická strategie.

Česká liga není póvl, hvězdy v ní ale nehrají

Z prvního selhání jsme se poučili. Hráči neodcházejí do zahraničí tak mladí jako po kanadském mistrovství. Jenže nastal další problém. Pouštíme je do špatných klubů. Jdou do Turecka, Ruska nebo druhořadých německých celků.

"Turecká liga je kvalitnější než česká. Každý z nich by tady mohl hrát z fleku v základní sestavě," prohlašuje Vaněk. Těžko říci z pohledu člověka, který onu soutěž dlouhodobě nepozoruje.

Vycházejme tedy ze zkušeností Plzně. Ta hrála vyrovnaný dvojzápas s Fenerbahce v minulém ročníku Evropské ligy. Není důvod si myslet, že by nebyla schopná porážet tamní podprůměrný celek. A už vůbec ne, že by s otevřenou náručí vítala každého hráče Vaňkova Kayserisporu.

ONDŘEJ VANĚK si zahrál v reprezentaci, aby následně přestoupil do Kayserisporu. Náhoda, nebo záměr? (foto: macadogru.com)

Nenalhávejme si, že Sparta je o něco horší než sestupující Norimberk. Není. A v Německu neplatí ani výše uváděný argument mnoha kvalitních zápasů za sezónu. Navíc pro psychiku mladého hráče je mnohem lepší, pokud působí na špičce v Česku, než když hraje o záchranu v zahraničí. Pak z toho vznikají příběhy, jaký si prožil třeba Martin Fenin.

Je ale potřeba vědět, kdy fotbalistu vypustit do světa. Špičkový domácí klub připraví hvězdné podhoubí, prvotřídní hřib ale nevypěstuje. Po dvou, třech úspěšných sezónách však nemusí prodávat hráče za desítky milionů do Ruska, nýbrž se může dočkat nabídky za stamiliony z Anglie nebo Španělska.

Vrba, nebo Hnátek? Je to jedno

Pesimismus je na místě, ale ještě není vše ztraceno. Záblesky naděje tu jsou. V poslední době se začal v Chelsea prosazovat obránce Tomáš Kalas, velkokluby mohou za dva roky sáhnout po Daridovi nebo Krejčím, vzpamatuje se Kadlec. To je náčrt blízké budoucnosti, jenž se ale v malbu Picassovských rozměrů nemusí proměnit.

PAVEL VRBA přišel k reprezentaci v roli spasitele, bez hráčů toho však moc nezmůže. (foto: zimbio.com)

Hlavní problém je totiž systémový. Je jen na nás, jestli ho změníme a vydáme se cestou úspěšných. Pokud se rozhodneme pokračovat v nastoleném rytmu, zůstanou nám brzy jen oči pro pláč. Po Čechovi a Rosickém nebudeme mít další světové hráče a zůstanou pouze "béčka".

Reprezentační mužstvo se tak musí připravit na tuhé boje se Slovenskem, Islandem nebo Severním Irskem o postup na velké turnaje. Bude je absolvovat bez velkých hvězd a bude úplně jedno, jestli na lavičce v tu dobu bude sedět Vrba, Lavička, Bílek nebo Pepik Hnátek. Jednoznační favorité nebudeme ani v jednom případě.

Kam dál?

• Courtois chce hrát, jinak se do Chelsea nevrátí

Adam Kotrbatý / FotbalPortal.cz