Kde hledat spásu reprezentace?

03.06. - Ve včerejším zápase s Walesem se potvrdilo to, co mnozí tvrdí již delší dobu. Česká reprezentace spěje do evropského průměru, možná dokonce podprůměru.

Proč tomu tak ale je? Zdá se být jako jednoduché vysvětlení to, které se nabízí na první pohled. V reprezentaci dnes narozdíl z doby úspěšného tažení na EURU v Portugalsku před třemi lety není Pavel Nedvěd, Vladimír Ĺ micer a Karel Poborský, tři záložníci světové extratřídy. A bez kvalitních hráčů v záloze se nedá hrát kombinačný fotbal po zemi, proto se trenér uchýlil k taktice nakopávaných míčů na věž ze Smetanovy Lhoty Jana Kollera, alespoň dle jeho vlastních slov.

Ovšem je to skutečný problém? Asi nikoliv. Hráči o tři roky zestárli a přesto hrají ve stejném složení, ovšem již nemají dost sil na to hrát útočný pressink v takovém nasazení jako před lety. Problémem je tedy z části kromě definitvnímu ukončení reprezentační kariéry Pavla Nedvěda a Karla Poborského také to, že trenér Brückner nehledí na fyzickou kondici svých svěřenců, což přiznal i v jednom z rozhovorů pro Deník Sport, kde se přiznal, že i v Olomouci když dostal do rukou výsledky kondičních testů hráčů, tak je hodil rovnou do koše. Tím ovšem dostává fotbal zpátky do osmdesátých let...

Dalším problémem je to, že stále tvrdošíjně nominuje hráče, kterým se nedaří. Za všechny můžeme vyjmenovat Martina Jiránka, Tomáše Galáska či Jaroslava Plašila. Ani jeden z nich neodehrál v reprezentaci v posledním období slušný zápas, přesto je trenér staví dál a dál, stejně jako Milana Baroše či Tomáše Roscikého, kteří by sice měli hrát dobře, jenže opak je pravdou. V zápase proti Walesu se sice Baroš snažil, běhal, jenže jeho taktický úkol hrát pravé křídlo ho odstavil od toho, co potřebuje - přesné míče za obranu. A Rosický? Kdeže je jeho forma z Arsenalu! Na hřišti chodil a kdyby si se svým jmenovcem Sivokem odskočili na kávičku, nikdo by si toho nevšim.

Dalším problémem je zjevně špatná nálada některých hráčů poté, co se provalilo jejich hodně jemně řečeno "porušení životasprávy". Tomáš Ujfaluši patříval k nejvýřečnějším hráčům, na předzápasové tiskovce však odsekával holými větami. Po příletu z Walesu dokonce Jankulovski s Barošem rozhovor podle Miroslava Nováka z Mladé fronty Dnes úplně odmítli. Když však není v týmu dostatečně dobrá nálada, těžko se dá odvézt výkon hodný jménům na soupisce.

Tím se dostáváme k tomu, proč trenér nenominuje jiné hráče? To nedělal ale nikdy, vždy měl své oblíbené na kterých stavěl a své neoblíbené, které ignoroval. To vysvětluje to, proč stále trvá na Plašilovi, Jiránkovi, Galáskovi a nenominuje místo nich třeba kapitána lvíčat Latku, Skácela, Jarošíka, proč nedá příležitost Pudilovi, Matušovičovi, Zápotočnému, Abrahámovi, proč místo Jiránka nevezme raději Řepku a místo Rosického nevezme Horvátha, byť jsou oba v druhé životní formě.

Takže pod trenérem Brücknerem se změna v přístupu k hráčům dá těžko očekávat. Ovšem trenér má na druhou stranu téměř neotřesitelnou pozici, neboť je chráněncem místopředsedy svazu a faktického vládce českého fotbalu Vlastimila Košťála. Ten bez vědomí výkonného výboru v červnu po neúspěšném vystoupení na mistrovství světa prodloužil trenérovi smlouvu, také to byl Košťál kdo se po hotelové aféře zastával Brücknera, odváděje tak pozornost od své osoby.

Za Košťálovo působení na svazu se dá jen ztěží očekávat změna na trenérském postu, pokud trenér Brückner sám od sebe nerezignuje. A to podle těch, kteří jej znají léta, těžko hrozí kvůli jeho ješitnosti. Brückner je totiž Košťálův chráněnec a třeba i nevědomky mu může někdy vyjít vstříc ohledně nominace hráče, ale hlavně je rád, pokud za něj někdo vyřídí věci netýkajících se přímo hry. Jiní možní adepti na post reprezentačního trenéra jsou vesměs s Košťálem více méně na válečné stezce, ať se jedná o trenéry Ĺ časného, Haška, Lavičku, Beránka či Jarolíma. Jedinou alternativou k Brücknerovi tak je jeho asistent Rada a Hřebík.

Jedinou nadějí na výraznou změnu hry, to znamená výměnu trenéra, je bohužel jen odstřihnutí Košťala od moci. A to, to je v současné době téměř nereálné. Ovšem ani po odstavení "prasete od koryta" a výměně trenéra by nebylo vyhráno. Nový trenér by totiž musel odvézt spoustu práce, některé hráče by musel nahradit jinými - a pak teprve by mohla česká reprezentace hrát fotbal podobný tomu z dřívějších let. Plný útočného pressinku a nasazení - a ne podobný tomu, jaký hraje dnes a jaký praktikovali Řekové na vzpomínaném EURU: betonovat, betonovat a betonovat... Odborně se tomu říká "hluboká defenziva".

Lukáš Vojtěch / FotbalPortal.cz