Euro 2012: Český flashback

© internet - Karel Poborský na Euru 1996

06.06. - Naše fotbalová reprezentace se chystá na svůj pátý evropský turnaj a podle nastaveného trendu by nás teoreticky mělo čekat příjemné překvapení. Střídavě se nám totiž na Euru daří jak postupovat do závěrečných bojů, tak končit ve skupině před bránami play-off. V tomto článku si zavzpomínáme na slavné české úspěchy i hořké pády do hlubin zapomnění.

Euro 1996
První Euro samostatného Česka a hned v kolébce fotbalu - Anglii. "Football´s coming home" znělo Britskými ostrovy po celé léto roku 1996. Vyjímečná atmosféra tehdy vlila do žil našeho týmu nadšení a odhodlání. Kouč Dušan Uhrin poskládal unikátní partu, která se dokázala semknout vždy, když to bylo zapotřebí. V prvním zápase proti nám nastoupil nejsilnější soupeř skupiny - Německo. Buldočí mašina Bertiho Vogtse nám nedala sebemenší šanci a dvěma góly nás přitiskla do kouta. Martin Frýdek, jeden z nejstabilnější článků kvalifikace na turnaj, byl po poločase vystřídán a na Euru si již nezahrál. Smutné pro něj, jak se později ukázalo, vitální pro Česko.

Ve druhém zápase jsme nastoupili proti Itálii a opět jsme byli v roli outsidera, který měl plnit roli hodného rozdávače bodů. Světové domněnky zbourala jeho budoucí hvězda - Pavel Nedvěd. Po vyrovnávacím gólu se však Uhrinova parta semkla a vítězství přece jen strhla na svou stranu díky Radka Bejbla.

Rusko, tehdy otřeseno vleklými spory v kabině, bylo na Euru označováno za nejslabší tým a Češi se rázem octli, ač neradi, v roli favorita. Po dvaceti minutách jsme vedli 2:0 a vypadalo to na hladkou práci. Následující minuty přinesly jedny z nejnapínavějších chvil historie českého fotbalu na mezinárodním poli. Rusko ve druhém poločase vyrovnalo a pár minut před koncem dokonce vedlo 3:2. Později se světu ukázal a pár minut slávy si užil Vladimír Šmicer. Vyrovnal na 3:3 v infarktovém závěru. Češi sice body získali, ale spíše dva ztratili. Německo nám však pomohlo, když brankář Köpke chytl penaltu a zápas skončil bez branek. Italové balili kufry a podceňované Česko šlo dále.

Proti Portugalsku se ve čtvrtfinále zaskvěl hlavně Petr Kouba. Neustálý tlak našich soupeřů jej zastihl ve famózní formě. Hlavně díky němu jsme překvapivě neinkasovali ani jeden gól. Na druhé straně se světu představil Karel Poborský. Jeho, dnes legendární, lob, jímž překonal Vitora Baiu, obletěl celý fotbalový svět, kterému tak Česko představilo další budoucí hvězdu.

Semifinále proti nám svedlo Francii a opět to byl den Petra Kouby. Češi opět precizně vzadu a hodně směle vpředu. Recept Dušana Uhrina na favorizované soupeře i nadále platil. Po bezbrankové základní hrací době i prodloužení, přišly na řadu penalty. V šesté sérii Kouba chytil Pedrosův pokus, zatímco veterán Miroslav Kadlec, jehož syn Michal také patří k pilířům obrany, proměnil a Česko slavilo historický postup do finále v rámci samostatného státu.

Finále proti nám svedlo opět Němce. Odveta za prohraný zápas ve skupině se ovšem nekonala. Přestože Česko vedlo díky Bergerovi po nespravedlivě uděleném pokutovém kopu 1:0, náš západní soused trpělivě bušil do obrany vedené matadory Suchopárkem a Kadlecem. Houževnatost Klinsmanna a spol. vedla ke kýženému obratu. Na hřiště přišel žolík Oliver Bierhoff a dvacet minut před koncem vyrovnal. Šlo se do prodloužení a novinka v podobě "zlatého gólu" rozhodla v náš neprospěch. Pět minut po zahájení prodloužení se opět připomněl Oli Bierhoff. Střelou do protipohybu brankáře Kouby rozhodl finále. Česko se však vracelo domů triumfálním způsobem. Stříbro pro českou reprezentaci na turnaji bylo zlatem pro fanoušky.

Euro 2000
O čtyři roky později se Češi v pohodě prokousali na závěrečný šampionát v Nizozemsku a Belgii. Nové milénium pro nás však mnoho štěstí nepřineslo. Nové vycházející hvězdy Tomáš Rosický a Marek Jankulovski zažili poprvé v životě co znamená stát na evropském jevišti. Reprezentace se opírala hlavně o harcovníky Nedvěda s Poborským.

V prvním zápase proti Nizozemsku se Česko stalo obětí zářezu rozhodčího Colliny. Památný teatrální pád útočníka de Boera a následná penalta proměněna jeho bratrem, nás výsledkem 0:1 odsoudila k existenčnímu zápasu proti Francii, která nám měla co oplácet.

Proti Francii se naši reprezentanti octli v křeči. Přestože penalta byla tentokrát udělena v náš prospěch, Poborský jejím proměněním pouze vyrovnával na 1:1 po dřívější hrubce obránce Gabriela. Českou nemastnou a neslanou hru potrestali Francouzi druhým gólem. Chovancův výběr se tak s turnajem musel rozloučit po třetím zápase ve skupině.

Ten jsme proti Dánsku zvládli na výbornou. Kdo ví, jak by se pro nás turnaj vyvíjel, kdyby jsme takhle začali v prvním utkání. Hladká výhra 3:0 však nic neřešila, přesto ukázala, že Česko najít motivaci umí vždy.

Euro 2004
Aneb sinusoida úspěchů a neúspěchů pokračuje. Po nevydařeném turnaji v Beneluxu se čeští fotbalisté vypravili do krásného Portugalska. Reprezentace vedená fotbalovým profesorem Brücknerem byla, ve svém jádru, na výkonnostní špici, zatímco mladá krev zažívala herní boom. Nedvěd s Poborským a novým defenzivním štítem Galáskem tvořili velezkušené duo. Zatímco Rosický, Baroš či nová hvězda českého týmu Koller se starali o moderní pojetí v ofenzivní části hry.

Ve skupině smrti nám byl naservírován první chod v podobě podceňovaného Lotyšska. Češi i nadále neměli rádi statut favorita a v tomto zápase to předvedli naprosto dokonale. Třiasedmdesát minut se český tým pokoušel zbourat brány pobaltské země. O to těžší tato snaha byla, kdy jsme prohrávali 0:1 po gólu do šatny. Baroš však ve zmíněné 73. minutě vyrovnal, aby jej pak Heinz v 85. minutě napodobil. Česko se tak se štěstím vyrovnalo velmi zapeklitému úvodu.

Klíčový druhý zápas a odveta číslo jedna. Proti nám silné Nizozemsko s ofenzivním uragánem vedeným van Nistelrooijem. Netřeba připomínat, že podle drtivé většiny jak českých fanoušků, tak celosvětových fotbalových odborníků, se tenhle zápas stal nejkrásnějším na celém Euru. Česko již po devatenácti minutách prohrávalo 0:2 a pohroma byla nebezpečně blízko. Česko však opravdovou cestu turnajem zahájilo právě v ten okamžik. Nedvěd začal na hřišti všechny burcovat, jeho aura zasáhla všechny a šlo se do obratu. Ten zahájil ve 23. minutě Koller po školácké chybě Holanďanů. Po přestávce se v české kabině jistě nemluvilo zrovna slušně, a tak se do druhé půle šlo s bojovnou náladou. Baroš se zaskvěl (a všichni si přejeme, aby si na tento okamžik vzpomněl i na blížícím se Euru) dvacet minut před koncem parádním gólem do levé šibenice. Geniální souhra Poborského se Šmicrem je vždy a za každých okolností nejlepší, když je ponechána bez komentáře. Vzpomínka na tento gól je prostě nesmazatelná. Výhra 3:2 Čechům zajistila více než pravděpodobný postup.

Dobrá nálada se nám hodila, zvlášť když proti nám stál soupeř, který na nás prostě uměl - Německo. Myšlenky na odvetu číslo dvě se objevovaly v hlavách českých fans snad nejčastěji. Česko i potřetí ve skupině muselo dotahovat. Když skóre otevřel Ballack, neznamenalo to pro náš výběr žádnou pohromu, avšak do bojů v play-off se má chodit s dobrou náladou. Obrat nastal díky vyrovnávajícímu gólu Marka Heinze a Milan Baroš ve své životní formě přidal patnáct minut před koncem vítězný zásah. Nejenže jsme Německu vrátili porážku z Eura 96, ale výhrou jsme je také odsoudili ke třetímu místu ve skupině.

Do čtvrtfinále jsme vyfasovali Dánské tvrďáky. V životní formě hrající Češi (resp. většina z nich) však znamenalo jediné, parádní jízdu orámovanou skvělými góly. Ihned po poločase se Brücknerův výběr připomněl ofenzivním uměním a Koller hlavou otevřel skóre. Pak přišel další koncert filharmonisty Baroše, který dalšími dvěma góly potopil dánský titanik.

Semifinále nám přiřadilo Řecko. Otto Rehhagel, německý kouč ve službách jižních Evropanů naordinoval svým svěřencům přesně to, co Dušan Uhrin před osmi lety našemu výběru. Do jedné věty do trefně shrnul komentátor Bosák. "Nejlepší obrana........je obrana". Řecko vytvořilo v hloubi na své polovině neprostupný val, který nedokázali rozplést Španělé ani Portugalci. Česko se stalo další obětí v pavučině "Hellas". Po devadesáti minutách byl gól nepadl. Pár sekund před koncem první půle prodloužení vystoupal v našem pokutovém území Dellas a hlavou rozhodl o vyřazení České republiky z bojů o titul. Náš tým se opět neslavně zapojil do nově zvoleného herního formátu. Tzv. Stříbrný gól, byl na tehdejším Euro zajímavou novinkou. Pokud některý z týmů v prvním poločase prodloužení vstřelil gól, soupeř měl čas na vyrovnání pouze zbytek poločasu a nikoliv celé prodloužení.

České hráče, ač vyřazené v semifinále, čekal opět po osmi letech návrat se vztyčenou hlavou. Předvedená hra Brücknerova týmu byla odborníky hodnocena jako velmi moderní a pohledná.

Euro 2008
Křivka sinusovky bohužel pokračovala v nastaveném trendu. Šampionát v Rakousku a Švýcarsku byl v podání českého celku velmi nejistý. Úvodní povinná výhra nad Švýcarskem ukázala několik problémů v čele s tím, v celku, očekávaným - absence Nedvěda a Poborského bude pro českou reprezentaci citelná a bohužel nevykompenzovaná jinými jmény. Dalším velkým problémem byla absence gólového zabijáka. Baroš zabředl po předešlém Euru do hlubokého průměru, Koller již nestačil vysokému tempu hry.

Rozpačité výkony následovaly i v dalším utkání. Nažhavení Portugalci v čele s dynamickým Ronaldem nám uštědřili lekci z fotbalu a výsledkem byla hladká prohra 1:3. Česká obrana byla pouze za tréninkové figury, a tak Petru Čechovi jeho životní forma z klubu na vše nestačila.

Klíčovým duelem tak byl poslední zápas s Turky. Ten jsme rozehráli bravurně a po hodině hry jsme vedli 2:0. Reprezentanti země půlměsíce nevěděli co hrát a Brücknerovi hoši šli za postupem. Jenže přišla paralela se zápasem proti Holandsku na předchozím šampionátu. Zápas jsme nedokázali ukočírovat v cílové rovince. Turecko vsadilo vše na útok a česká obrana se rázem octla pod stejným tlakem jako v minulém utkání proti Portugalcům. Nejdříve talentovaný Arda Turan snížil, aby pak následoval gólový masakr v podání Nihata Kahvečiho. Ten v 87. a 89. dokonale zničil české naděje a odsoudil český tým ke třetímu místu.

Česko se po šampionátu dostalo do hluboké herní i psychické nepohody, začalo časté střídání trenérů a co víc, žádný z nich nenašel recept na moderní a dynamickou hru, která nás zdobila v předešlých letech. Absence rychlých a zároveň kvalitních křídel, patrona ve středu pole, který by hráče burcoval (což ve vší úctě Rosický není), a útočníka s gólovým hladem, kterým Baroš oplýval na portugalské misi. Náš reprezentační výběr tak zahájil dlouho cestu rekonvalescence protkaný velmi bídnými výsledky i výkony. Neúčast na MS 2010 byla více než pochopitelná, avšak Euro 2012 je již včetně malé zemičky v srdci Evropy. Pokud sinusovka bude i nadále pokračovat, máme se těšit na skvělé večery.

Fanděte s FotbalPortálem českým reprezentantům i Vy!

ME 1996: 2. místo
ME 2000: ve skupině
ME 2004: 3. místo
ME 2008: ve skupině

Michal Tichý /