Lucie Martínková: Dělala jsem klukům v přípravce kapitána

31.07. - V září jednadvacetiletá hráčka ženského týmu pražské Sparty Lucie Martínková se dostala spolu se svojí o pár minut starší sestrou-dvojčetem Irenou k fotbalu náhodou. "Jednou nás viděl trénér přípravky a říkal jestli to nechceme zkusit na hřišti," prozradila v rozhovoru pro FotbalPortal.cz.

Charakteristika dle oficiálních klubových stránek sparta.cz:
"Houževnatá, rychlonohá a velmi impulsivní útočnice, která nerada prohrává, byla vyhlášena talentem roku 2004. Své útočné místo v sestavě občas musí vyměnit za krajní zálohu, ale i zde dokáže využít své rychlosti a bojovnosti. Pochází z mládežnické líhně Přerova nad Labem (soutěž chlapců) a Předměřic (2. liga žen). Společně se svou o pár minut starší sestrou zde tvořily pilíře družstva. Reprezentovala ČR souběžně v juniorské i seniorské ženské reprezentaci, ve kterých patřila k hlavním oporám stejně, jako je tomu ve Spartě."

Jak jste se dostaly se sestrou k fotbalu?
U nás v Přerově se toho moc nenajde co by mladí mohli dělat a my jsme pořád s klukama lítaly venku a kopaly do balónu. Jednou nás viděl trénér přípravky a říkal jestli to nechceme zkusit na hřišti, že si máme přinést dvacku a fotku, udělal nám legitku a začaly jsme s nimi hrát.

Jak vám to tehdy šlo?
Myslím, že to šlo, dělala jsem klukům v přípravce kapitána a hrála na postu stopera.

Jaké byly vaše další fotbalové krůčky?
Z přípravky jsem šla do žáků, ale už to nebylo ono. Jednou k nám domů přišel pan Jůza jestli nechcem jít hrát za holky, že zakládá nový dívčí klub. tak jsme to šly zkusit, líbilo se nám tam, tak jsme tam i zůstaly. Asi po třech letech v Předměřickém klubu nás oslovila Sparta a ta se neodmítá (úsměv).

Kolik vám tedy bylo let, když jste šly do Prahy?
Ĺ estnáct.

Co na to říkala rodina? Podpořila vás?
Rodina byla super! Obden nás vozili na tréninky, jezdili s námi na zápasy, bylo to fajn. Bydlíme kousek od Prahy asi půl hodiny, v Přerově nad Labem. Takže po škole jsme vždy nasedli do auta a jeli na trénink.

Takže jste byly ušetřeny toho bydlet někde na intru. Myslíte si, že je to takhle lepší, denně strávit dojížděním, ale být s rodinou?
My jsme o intru se ségrou trochu přemýšlely, ale mamča nás z toho hned vyvedla, že v žádném případě (úsměv). A bylo to tak lepší, ikdyž hodně často už jsme toho měly plný kecky, bylo to náročné.

Proč v žádném případě? Byly by jste tam dvě, takže odpadají nevýhody když tam jde někdo sám. A poznaly by jste nové lidi.
Mamča spíš měla strach, aby jsme se nechytly nějaké špatné party a nezačaly dělat blbosti. Také i brácha dojížděl do Prahy a mamča říkala, když to stíhal Jára, tak vy budete taky. Tím nám to vždycky odůvodnila (úsměv). A my jsme nikdy nebyly proti.

Kdy jste vlastně začala hrát v útoku? Říkáte, že v Přerově jste hrála na stoperu.
Přípravku jsem odehrála jako stoper a pak jsem se pomalinku dostávala do útoku. Za žáky to byla pravá záloha a ke konci už někdy i útok a v Předměřicích už jsem hrála jen v útoku, rychlé pravé křídlo (směje se). A teď spíš opět hraju zálohu.

Kde vás to nejvíce bavilo?
Jednoznačně v útoku (směje se).

A nejméně v obraně?
Nemyslím si. V té době to bylo jiný, teď si myslím, že nejlépe hraju v útoku a i proto bych tam chtěla hrát. Myslím, že jsem univerzální hráč a nevadí mi hrát kdekoliv.. Jen v brance jsem snad ještě nebyla (úsměv).

Tam by vás to nebavilo?
Asi ne, ráda dávám góly.

Kolik jste jich zatím dala nejvíce za sezonu?
Jéé, tak to vůbec nevím kolik. Ale možná minulou sezónu jsem jich dala dost, myslím.

Aspoň přibližně. Patnáct, dvacet?
Možná dvacet, ale aby to nevypadalo, že si moc fandím (směje se).

Vstřelila jste již někdy v zápase hattrick?
Tak to ano, vstřelila.

Jak nejčastěji střílíte branky? Mezi muži převládají buď hlavičky po standartních situacích nebo pravou nohou po zemi.
Asi standartně pravou nohou k tyči. Zapeklitá otázka (úsměv). Nee, asi tou pravou.

Dostala jste už někdy červenou kartu?
Jednou, přípravný zápas za U19. Myslím, že proti Rakousku, ale už je to dávno a bylo to po druhé žluté kartě.

A vaše sestra?
Sestra ano, to si pamatuju přesně. Bylo to už za Spartu proti Otrokovicím (nyní už Slovácku) a po druhé žluté kartě asi v sedmdesáté minutě.

Takže jste na tom 'nerozhodně'...
Zatím jo (směje se).

Jste dost impulsivní, stalo se už vám někdy, že jste urazila rozhodčí a pak jste toho třeba vzápětí litovala?
Impulsivní jsem, ale nemyslím si, že bych někdy urazila rozhodčí.

A soupeřky?
Soupeřky jsem určitě někdy urazila. Ale nemyslím si, že by to nějak vadilo. Myslím, že věci ze hřiště nepatří mimo něj a naopak. Nebo já se to tak snažim brát. Je to jiný na hřišti.

Co říkáte na FotbalPortal.cz?
Já moc nesleduji takové věci. Sem tam kouknu na fotbal v televizi a to je tak vše.

Jakto?
Nevím. Není to pro mě důležité.

Lukáš Vojtěch / FotbalPortal.cz