Legendární František Veselý: Fotbal hrál až do konce života

30.10. - Dnes ráno nás ve spánku ve svých pětašedesáti opustila ikona slávistického fotbalu. Hráč, který odehrál v sešívaném dresu nejvíce utkání. Člověk, který ještě dva dny před svou tragickou smrtí hrál fotbal a všem vyrážel dech svými fotbalovými dovednostmi.

Dne 30. října vyhasla duše neuvěřitelného fotbalisty, seriózního člověka a hlavně příkladného slávisty. O to více jeho ztráta bolí, že až do této tragické události byl Franta Veselý člověk živý a na první pohled zdravý a plný elánu jako celý jeho život. Po přečtení titulku předních sportovních portálů vyschlo v krku nejen mě, nejen všem fanouškům pražské Slavie, ale celému fotbalovému národu. Věřte, že podobné články se píší strašně těžce a se slzami v očích. Jenže je to povinnost, František Veselý si zaslouží víc než jen článek. A proto doufám a pevně věřím v to, že na všech českých stadionech se bude o víkendu držet minuta ticha podobně jako v Anglii, když zemřel Sir Bobby Robson.

Pokud byste chtěli dát příklad našim "vzorným" reprezentantům, svému synovi anebo třeba svým hráčům vzor, můžete uvést jméno František Veselý. Právě on byl totiž synonymem profesionálního fotbalisty. Dodržování životosprávy bylo jeho denním chlebem. A možná proto se mu všechny nemoci vyhýbali. „Pro mě je to neuvěřitelná zpráva. Já si nepamatuji, že by byl nemocný nebo zraněný. Snad jen když jsme byli na soustředění v Africe, tak jsme tam něco špatného snědli a Frantovi bylo z toho zle od žaludku, to byly jeho jediné zdravotní problémy, které se mi vybavují,“ prohlásil jeho bývalý spoluhráč František Cipro.

Pro Veselého byl fotbal celým jeho životem. Kopané dával vždy 100%, dýchal pro ni. Těžko si představit Františka Veselého bez fotbalu. Něco nemyslitelného, stejně jako třeba Paříž bez Eiffelovky. Milované hře se věnoval de facto od narození až do samotného konce života. „Jednou jsem se ho ptal: Franto, co budeš dělat, až skončíš s fotbalem? A on mi odpověděl: No co bych dělal, zase budu hrát fotbal. A opravdu hrál fotbal až do poslední chvíle,“ řekl Ivo Lubas.

Že se věk nedá zastavit? Pro Veselého to neplatilo

I ve svých pětašedesáti byl stále aktivním fotbalistou. Nejenže chodil na všechny domácí i venkovní zápas Slavie, ale i dokonce hrával za mužstvo internacionálů. Své poslední utkání odehrál ve středu 28. října, mělo to být jeho poslední tento rok. Tým internacionálů nastoupil k exhibičnímu utkání ke slavnostem 90. výročí založení klubu v Bílině. František Veselý byl kapitán. Jeho tým nakonec vyhrál 2:1 a ikona slávistického klubu předvedla na svůj věk úžasný výkon.

„Byl nejvíc nebezpečný, neztratil téměř nic ze své rychlosti. Několikrát si chytrými kličkami a brilantním přehledem zasloužil potlesk diváků. Je až neuvěřitelné a velmi obdivuhodné, co tento Pan fotbalista předváděl,“ napsal server naseadresa.cz. „Odpoutal se od hráče, každého mladého předběhl. Pořád ho vidím před sebou. Mladí se až báli, že ho zesměšní. Lidi se smáli, jak jim utíká,“ žasl dlouholetý hráč Dukly Praha Štambachr.

Slávistický dres oblékal sedmadvacet let. Za Slavii nastoupil v 920 utkání a vsítil 61 ligových branek. „Byl nepostižitelný jako vlna v moři, byl nepolapitelný jako srna, byl nepotlačitelný jako myšlenka,“ takhle popisuje Veselého Vítězslav Houška v knize Věčná Slavie. Za pražský klub hrával již od mala, když si ho v roce 1955 všiml trenér mládeže Emil Seifert. Přivedl ho do Slavie a dal Františkovi možnost se stát jedním z nejlepších fotbalistů české historie.

V dorosteneckém věku odešel za svým trenérem do Dukly, kde získal jediný titul. Ve slávistickém dresu se ho nikdy nedočkal, ačkoliv k němu měl leckdy dost blízko. Nejblíže asi v roce 1966, kdy od něj byla Slavie jediný zápas. Ten nakonec nezvládla.

Veselý zářil i v reprezentaci, nechyběl v týmu mistrů Evropy z roku 1976

Veselý byl v té době již dvě sezony ve Slavii, mimochodem ji pomohl vykopat návrat do nejvyšší soutěže. Nakonec v Edenu zůstává nepřetržitě patnáct let. Veselý exceluje i v reprezentačním dresu, kde nakonec odehraje 34 zápasů. Utkání, kterým se vryl do paměti všech příznivců českého fotbalu, se odehrálo v Marseille, kde se hrálo o postup na MS 1970 proti maďarskému národnímu výběru. Byl to jeho zápas. Nejprve zajistil penaltu, kterou Kvašňák proměnil a poslal naši reprezentaci do jednobrankového vedení. Pak sám nechytatelnou ranou pod břevno zvýšil vedení a nakonec byl faulován a po přímém kopu padla i třetí branka. I v tomto zápase si ale vybral smůlu, když 2krát napálil břevno.

Další velice podařené utkání odehrál v semifinále ME 1976. Po devadesáti minutách byl stav 1:1. Trenér Ježek pak udělal velice důležité rozhodnutí, které se v následujících minutách ukázalo jako to nejlepší možné. Poslal na hřiště Veselého. Ten nejprve posadil míč na hlavu Nehodovi, který jej poslal do branky, a dvě minuty před koncem prodloužení se slávistické křídlo prezentovalo nádhernou individuální akcí, na jejímž konci byla branka na 3:1.

František Veselý byl vzorným příkladem hrdého slavisty. I zápasy mužstva internacionálů bral profesionálně a připravoval se na ně, jako na nejdůležitější zápasy jeho kariéry. Přestože pan Fotbalista zemřel v takto brzkém věku, ligového prvenství se ve Slavii přece jen dočkal, i když již jen jako věrný divák.

Mimochodem. Kdo jiný než František Veselý mohl poprvé kopnout do míče v novém Edenu? Sen, zahrát si na něm, se mu již ale nesplní. Nyní již jistě válí s ostatními slávistickými legendami v nebesích. A vězte, že si opět nenechá ujít jediné utkání své milované Slavie. Budeš nám tu chybět, Franto. Nikdy na tebe nezapomeneme!

Kam dál?

Radek Dragoun / FotbalPortal.cz