Povstaňte, Javier Zanetti odchází

© calcio.fanpage.it - Javier Zanetti

20.05. - Legendární obránce Javier Zanetti má za sebou poslední zápas v dresu Interu Milán. Neloučil se výhrou, ale přesto mu tleskali. Argentinský hrdina a gentleman se dočkal potlesku, který zazníval i z tribun soupeře. Teď se o své myšlenky a emoce podělil s fanoušky na celém světě - napsal jim otevřený dopis.

Devatenáct let strávil na San Siru. Již čtyřicetiletý obránce se rozloučil s dresem milánského velkoklubu, kterému obětoval téměř dvě dekády a nesmazatelně se zapsal do povědomí fanoušků. Na oficiálních internetových stránkách Interu Milán můžeme číst plné znění jeho dopisu na rozloučenou, které má velmi emotivní charakter.

„Drazí fanoušci Interu Milán po celém světě: Děkuji vám! Za to, že jste podporovali moji rodinu, když to potřebovala. Za to, že jsem cítil vaši lásku a náklonnost v dobách radostných i složitých. Cítil jsem vaše vřelé obětí, které jste mi věnovali. Když jsem nastupoval do těžkých zápasů a mnoha finálových duelů, věděl jsem, že jste tam se mnou. Cítil jsem vaše přátelství a vážím si toho i během svého posledního klání. Emoce, které cítím, se dají jen těžko pojmenovat. Naučili jste mě mnohé. A za to vám ze srdce děkuji.“

„Ve svém profesním životě jsem se hodně snažil pracovat pro tým. Dával jsem svou energii i talent do každého tréninku, do každého zápasu. Cením si svého vztahu s fanoušky, kteří mě podporovali i v tělocvičně po těžkém zranění. Jsem vděčný za důvěru a podporu, které se dostalo mojí nadaci PUPI. Po celý ten čas jsem věřil, že fotbal není jen ta nejlepší hra na světě nebo práce, která vás udělá známým a bohatým.“

„Je to také součást života, škola, která vás naučí hodnotám, cenným věcem a vlastnostem, které se vám hodí po celý život. Nezáleží na tom, zda je to přátelák s kamarády na hřišti, nebo největší hry na světě. Tohle je něco, co mě naučil můj otec ještě v dobách, kdy jsem s ním pracoval jako zedník. A to je přesně to, co jste mě naučili díky své podpoře a lásce,“ dodává Zanetti.

Fotbalový elegán a hrdina proslul také šarmem, tvrdou pílí a vitalitou. Přesto si uvědomuje, že by ničeho z toho nedosáhl bez podpory a pokory. „Drazí fanoušci, navždy zůstanete v mém srdci. Vaše barvy, vlajky, zpěv, všechno z toho mě učinilo šťastným. Doufám, že pro můj milovaný klub udělám hodně také v dalších letech, třeba jako činovník. Byl jsem kapitánem a jsem na to hrdý. Drželi jsme společně, oslavovali a plakali společně. My jsme Interisti a vždycky jimi zůstaneme.“

„Chci poděkovat také fanouškům Argentiny, protože to je můj domov. Jsem šťastný za to, že jsem mohl oblékat dres národního týmu. Vždycky budu fanoušek reprezentace, protože ta mi hodně dala a mnohé naučila. Už jako kluk jsem sledoval její zápasy v televizi a živě si pamatuji, jak jsem skákal radostí po každém gólu mé země.“

Zanetti nezapomíná ani na své spoluhráče. „Rozloučili jsme se a objali se. Děkuji za to, protože mi to moc pomohlo. Stejně jsme spolu slavili vítězství a vstřebávali prohry. Jsme rodina a já jsem byl její součástí. Je to právě sportovní rivalita, která dělá z fotbalu tak úžasnou zábavu. Snažil jsem se prohry akceptovat jako dospělý člověk, i když někdy bolely.“

„Je to vlastně model pro život - jedinec se musí naučit pracovat pro ostatní. Teprve potom si může užívat radost a smysl. A tak vám děkuji. Jako váš kapitán se loučím, ale nepověsím kopačky na hřebík - ne v tom obrazném slova smyslu. Čeká mě ještě mnoho zápasů a doufám, že ten velký nikdy neskončí. Je to vlastně jen jeho začátek,“ dodává sympatický miláček ochozů.

Kam dál?

Ondřej Pražák / football-italia.net