Deset nejhorších přestupů Premier League

10) Claudio Pizarro, Steve Sidwell a Tal Ben-Haim (Bayern Mnichov, Reading a Bolton Wanderers do Chelsea)

Je jasné, že tito tři mušketýři byli přivedeni, aby rozšířili kádr, navíc zdarma, ale když lze jasně vidět, že nedosahují úrovně ostatních, je třeba si začít klást otázky. Claudio Pizarro byl v bavorském Bayernu skutečným střelcem, pak se však stal obětí finiše Mnichova, který nedokázal urvat jednu z prvních tří pozic tabulky Bundesligy, následný úpadek formy znamenal v konečném efektu definitivní odchod. Zatímco jeho někdejší jihoamerický spoluhráč Roque Santa Cruz výborně zapadl do Blackburnu Rovers, Pizarro následoval kroky Shevchenka. Další vysoce ceněný forvard, který přišel do Chelsea a byl velkým zklamáním. Steve Sidwell je průměrný. Upřímně, netřeba říct nic dalšího. Roman Abramovich usiluje, aby Chelsea praktikovala líbivý fotbal, takže Sidwell na hřišti může být viditelný pouze barvou svých vlasů, za to však oceňován nebude. Tal Ben-Haim byl z tria nejméně tragický, přestože na začátku sezóny ho zničil Fernando Torres a proti papírově slabším soupeřům se zdálo, že mu chybí rychlost. Nedokázal hrát stejně sebejistě jako v Boltonu Wanderers. Dříve než podepsal kontrakt a mohl o tom vědět, dostal se do Chelsea na jeho post další hráč Alex. Ten zapadl do kádru Avrama Granta velmi dobře a byl i zdravotně v pořádku. Co víc, možná hráč sezóny Chelsea Ricardo Carvalho spolu s Johnem Terrym chybují ve velmi uspokojivé míře a dostat se do hry na jejich místo není vůbec snadné. Když po Mourinhovi převzal londýnský celek Grant, Ben-Haimův čas strávený na hřišti se ještě zkrátil. To vyústilo ve slovní přestřelku, ve které izraelský obránce kritizoval trenérského krajana. Ten se mu na tiskové konferenci téměř vysmál, což hovoří za vše. Navíc dal svému svěřenci následně pokutu 80000 Liber.

9) Robert Earnshaw (Norwich City do Derby County)

Manažer Derby Paul Jewell připustil že standard jeho týmu není hoden Premier League. Klub se v létě rozhodl vyplatit rekordních 3,5 miliónu Liber a přivedl nepochopitelně střelce, který své dovednosti ukazoval doposud pouze v nižších fotbalových soutěžích Anglie. Billy Davies, který sedmadvacetiletého útočníka koupil, ani jeho nástupce Paul Jewell, nedali v Zambii narozenému Velšanovi navíc ani pořádnou šanci. Alespoň má tedy Wales ve svém obyvatelstvu minimálně dva lidi ze Zambie. Earnshawa a jeho matku. Rams zvolili za 3 milióny Liber další hodnotný letní transfer Kennyho Millera, který však paradoxně více či méně Earnshawy herní příležitosti eliminoval. Derby působí už dlouho rezignovaně a smířlivě se svou pozicí v tabulce, zaměřuje se tak na přebudování mužstva a Earnie v jeho plánech podle všeho nebude. Postavme se tomu: Pokud je ošklivost problém, Earnshaw není řešením.

8) Younes Kaboul (Auxerre do Tottenham Hotspur)

Zatímco velký londýnský rival Arsenal získal o milión Liber levnějšího fotbalistu Auxerre Bacary Sagnu, který se ukázal jako jedna z nejlepších posil sezóny, Tottenham koupil jeho někdejšího spoluhráče Kaboula. Je mladý, vstřelil nějaké góly, jeho příjmení je totožné s názvem káhirského fondu založeného ve prospěch obětí války v Iráku, tak co na něm nemít rád? To, že neumí bránit. V Maroku narozený francouzský hráč přišel na White Hart Lane za 7 miliónů Liber. Pokud budou Spurs nakupovat tímto lehkovážným způsobem i nadále, nikdy se nezařadí mezi skutečně velké kluby. Tak obrovské chyby v nákupech si může vedení mužstva dovolit udělat jen v případě, pokud je klub skutečně na vrcholu. A to Tottenham není. Juande Ramos má na stopera fyzicky dobře vybaveného, ale užvaněného blbce Michaela Dawsona, dva exponáty bouraných Jonathana Woodgata a Ledleyho Kinga, Kaboul je tak vyloženě navíc a v létě podle všeho odejde.

7) Rolando Bianchi (Reggina do Manchester City)

Revoluce Svena-Görana Erikssona v Manchesteru City byla obdivuhodná. Hlavně tedy díky velkému černému balíku dost možná špinavých peněž Thaksina Shinawatry, ale každopádně Švéd nakupoval v létě velmi dobře, rozvážně a snažil se získat talentované fotbalisty. Transfer Bianchiho však nevyšel. Italský forvard dobrých fyzických předpokladů měl být útočníkem, který si dokáže poradit s řezníky, jinak řečeno obránci Premier League. Sven za něj zaplatil značných 8,8 miliónu Liber záchranou trápící se Reggině, se kterou pětadvacetiletý fotbalista strávil předchozí dvě povedené sezóny, fanoušci City tak byli plni očekávání. Bianchi ale Anglii nenáviděl. Není prvním ani posledním Italem, který v Anglii spadl z vrcholu na dno. Ušetřen větší míře komplikací byl jen díky chytrému tahu manažera Manchesteru, který se ho v první možné příležitosti zbavil. Poslal ho na hostování do letos neoslnivého Lazia, ve kterém se mu daří mnohem lépe. V létě by měl Eriksson dostat od jednoho ze zájemců zpět větší část přestupové částky, takže zas až tak špatný tah to od Švéda nebyl.

6) Diomansy Kamara (West Bromwich Albion do Fulham)

Stálo angažování Lawrieho Sáncheze Fulham místo v Premier League? Tento trenér odvedl během angažmá u reprezentace Severního Irska skvělou práci, pak jeho pověst zlikvidoval Mohamed Al-Fayed, který ho přivedl na Craven Cottage namísto Chrise Colemana. Cookie byl nucen konstantně prodávat, zatímco Sánchezovi byla v létě dána k dispozici nemalá částka 25 miliónů Liber na nákupy. Většinu z nich utratil manažer tím způsobem, jako by si chtěl na stadión Fulhamu přivést opět všechny hráče z předchozího reprezentačního angažmá. Katastrofální experiment se ukázal jako hrubě neúspěšný. Rovnocenným parťákem Tituse Brambla se stal v defenzívě Chris Baird, hrozivé duo také nezklamalo. Vždy zvolilo v dané situaci nejhorší možnou variantu. Nejvíce peněž však Sánchez utratil za Diomansy Kamaru. Útočníka o něco málo zkušenějšího než Earnshawa, avšak dvakrát tolik drahého. S nálepkou velkého fotbalisty se Kamara vypořádat nedokázal. Nebyl špatný, tým se trápil jako celek, ale kromě překrásného vyrovnávacího gólu přes hlavu do sítě Tottenhamu nepředvedl, že by byl opravdu hoden 6,5 miliónu Liber. V současnosti je to hráč druholigové úrovně, však už se do Championship s Fulhamem zase brzy vrátí.

5) Craig Bellamy (Liverpool do West Ham United)

Pokud si za peníze, které máte k dispozici nemůžete koupit fotbalistu vyrovnaných výkonů, to je jedna věc, ale pokud ano, a přivedete do svého týmu z vlastní vůle Craiga železnou devítku Bellamyho, který je znám spíše díky svým excesům mimo hřiště, co pak lze čekat. Podle některých spekulací za něj West Ham vyplatil neuvěřitelných 7,5 miliónu Liber. Velšský reprezentant má záblesky geniality, ale každý takový moment předchází deset až patnáct zahozených šancí, pak přidejte ještě častá zranění, upřímně řečeno také nedostatek kvality a je hotovo. Bellamy na Upton Park nesplatil zpět ani čtvrtinu přestupové částky. Je zdárným reprezentantem akvizic Hammers, z nichž některé byly absolutně žalostné. Jestli můžeme jeho přestup zařadit do celosvětově nejpoužívanější výmluvy, prosté smůly, nebo nedbalosti východolondýnského celku, kdy zdravotní prohlídkou projde i cigaretu za cigaretou kouřící bojovník sumo, zůstává otázkou. Vždyť nakonec i ostatní, Julien Faubert, Kieron Dyer, Scott Parker a další slibovali mnohé, ve West Hamu měli podle toho také nastaveny své platy, ale předvedli jen velmi málo.

4) Florent Malouda (Olympique Lyon to Chelsea)

Na papíře dává vše smysl. Chelsea pustila permanentně zraněného Arjena Robbena do doslova komického Realu Madrid vedeného excentrickým Ramónem Calderón, který našel v na částečný úvazek létajícím Nizozemci zalíbení. Na jeho místo přivedla francouzského reprezentanta Maloudu, který zářil na Mistrovství Světa 2006 a stal se jedním z klíčových fotbalistů Olympique Lyon dominujícího Ligue 1. Avšak, přestože o jeho kvalitě nelze pochybovat, stal se vinou svou, dále vinou zranění, slabé formy a údajnému odporu k anglické kuchyni sedmadvacetiletý fotbalista špatným nákupem. Pokud bude v Chelsea v létě k vidění další revoluce, Malouda jistě odejde.

3) David Nugent (Preston North End do Portsmouth)

Proč Harry, proč?! Ani lehkomyslnost neobhajuje tento transfer. Není pochyb, že dvaadvacetiletý útočník byl extrémně produktivní v dresu Bury hrajícího čtvrtou ligu a poté v Championship s Prestonem. Získat za šest miliónů Liber fotbalistu, který jen zahřívá lavičku, není zrovna ohromující rozhodnutí. Další přeplacená posila Pompey John Utaka stál ještě o milión více, ten však aspoň odehrál dostatek utkání, aby se dostal z tohoto žebříčku, že by ale měl stát 7 miliónů Liber, to na hřišti ani omylem neukázal. V Huytonu narozený střelec se dokonce dostal díky svým fantastickým dovednostem do reprezentace pouze svou bezradností ohromujícího Steva McClarena, v debutu proti mocné Andoře dokázal ukrást gól z kopačky svému novému spoluhráči Jermainovi Defoe. Bravo. Nehospodárnost přestupu Nugenta je nejlépe možno ilustrovat i tím, že jen týdny po jeho zisku byl Harry Redknapp ochoten nechat do odejít do trápícího se Derby. Mladý forvard však odmítl a do budoucna se chce na Fratton Park ukázat. Hodně štěstí.

2) Darren Bent (Charlton Athletic do Tottenham Hotspur)

Hned v úvodu musí být řečeno, že to není kompletně jeho vina. Ale to měl vědět sám. Možná Bent očekával, že přijde jako náhrada za Dimitara Berbatova, o kterého se zajímalo a stále zajímá množství klubů. Většinu času na White Hart Lane ale strávil na lavičce. A to je za cenu 16 miliónů Liber příliš málo. Až k smíchu je v současné době fakt, že v loňské sezóně byl nejlepším anglickým střelcem Premier League a přesto nehraje. Pro čtyřiadvacetiletého forvarda byl transfer do Tottenhamu prozatím pouze promarněným rokem. Dost pravděpodobné je, že stejně jako Jermaine Defoe Spurs opustí a stejně jako on dostane svou kariéru opět na správnou cestu. Pokud však skutečně nějaký z evropských velkoklubů získá Berbatova, mohl by konečně dostat pořádnou šanci a hrát pravidelně. Ve čtrnácti startech skóroval osmkrát, což není vůbec špatné. Jen kdyby nestál tolik peněz. Snad tedy příští rok bude skutečně Bentův.

1) Joey Barton (Manchester City do Newcastle United)

Manchester City se musel vysmát Strakám, když jim prodal za 5,8 miliónů Liber tohoto oslavovaného kriminálníka. Vlastně beru zpět. Proč oslavovaného? Není co oslavovat. Letos nastoupil jen k dvaceti utkáním, méně v záloze Newcastlu odehráli jen zraněními protrápený Damien Duff a stárnoucí Emre. Vstřelil jediný gól, v poslední minutě z penalty do sítě Fulhamu. Navíc může být šťastný, že nedostal distanc za některá urážlivá jednání na hřišti. Místo tréninků strávil nějaký čas ve vazbě. Kdy už se soustředí pouze na fotbal? Těžko říct, o jeho jménu totiž slýcháváme téměř pouze ve spojitosti s napadeními, rvačkami, výtržnostmi, kritikou vedení klubu, velkohubostí a brutálními zákroky. Barton vejde v paměť fotbalových příznivců maximálně jako aktér odporného zákroku na Dicksona Etuhu ze Sunderlandu a zbití Ousmane Daba, které bylo tak intenzivní, že byste ho nerozeznali od Roberta Earnshawa. Newcastle měl vědět lépe, do čeho jde. Promarněn je Bartonův talent, stejně tak peníze Strak.

Článek by měl být podle mě spíše námětem k diskuzi. Kdykoliv autor napíše cokoliv subjektivního, je jasné, že se najdou i opačné názory. Co se týče samotného žebříčku, musím říct, že s jeho obsazením souhlasím. Nelíbí se mi však nemístné urážky autora k některým fotbalistům.

10. místo: Souhlasím, ani jeden z hráčů nemá na základní sestavu Chelsea, jsou pouze rozšiřovateli kádru a jejich letní odchod by nebyl nic překvapivého.
9.-6. místo: Earnshaw, Kaboul, Bianchi a Kamara: Bianchimu prostě nesedla Anglie, v Itálii se opět dostane do formy a své dovednosti prokáže. Kamara a Earnshaw neprokazují, že by měli na Premier League. Prozatím. Kaboul nehrál od svého příchodu vůbec dobře, má však před sebou ještě celou budoucnost a může z něj být dobrý fotbalista. Fyzické předpoklady stát se jím má, avšak musí zapracovat na technice a hlavně taktické stránce hry.

5. místo: Bellamy mě nikdy nedokázal přesvědčit, je to rychlostní typ, bijec, jenže za 7,5 miliónu liber až příliš drahý. Navíc neefektivní. 2 branky za sezónu hovoří za vše. Zranění, nezranění.
4. místo: Malouda je výtečný fotbalista, avšak v Chelsea to nemá vůbec jednoduché. Na křídlech jsou ve výborné formě hrající Joe Cole, na druhé straně nadějný Kalou. Francouzské levé křídlo je komplexní, nejsem si však jistý, že mu sedí anglický styl hry. Podle mě by mu slušela více Itálie. Viz případ Andreje Ševčenka.
3. místo: Nugent je pro mě osobně obrovské zklamání. Měl jsem ho možnost vidět při několika startech v nižších věkových kategoriích reprezentace Anglie, kde působil velice seběvědomě a sebejistě. Je mladý a aklimatizace bude pravěpodobně o něco delší, avšak s časem jistě úspěšná. Minimálně hostování se zdá být nevyhnutelným.
2. místo: Bent je kompletní forvard a divím se, že nedostal více příležitostí. Zařazen do žebříčku je tak vysoko z důvodu obrovské přestupové částky, kterou Spurs zatím nesplatil. V případě odchodu Berbatova své dovednosti jistě prokáže. Otázkou zůstává, zda-li není příliš podobný typ hráče jako Robbie Keane.
1. místo: Absolutně souhlasím. Hodnotíme-li pouze fotbalové aspekty, je Barton velmi dobrý středopolař, to nepochybuji. Ze seznamu by se jistě dostal, kdyby dokázal své chování udržet na uzdě. A to on nedokáže. Napadá mě připodobnění k Tomáši Řepkovi. Výborný fotbalista, avšak...