Hodnocení sezony: Manchester City

© skysports.com - Sven Göran Eriksson.

21.07. - Rychlý vzestup vystřídal ještě rychlejší pád. Kde by po sezoně Citizens mohli být, kdyby v druhé půlce uplynulého ročníku nenastal výsledkový propad. O slůvku „kdyby“ však fotbal zdaleka není, o čemž se na vlastní pěst přesvědčil i Manchester City.

Průběh sezony:
Začátek jako z partesu. City okupovali svrchní polovinu tabulky a vůbec sahali na příčky nejvyšší. Euforie na City of Manchester Stadium tak neznala mezí. Vždyť jejich příznivci po předminulé sezoně znali jen strasti. Na domácí půdě ne a ne vstřelit gól, v předminulém ročníku celkově jen čtrnáctá pozice. Po tomto fiasku také začaly padat hlavy. Funkci musel složit Stuart Pearce a vedení již nechtělo dále spolupracovat s problémovým dlouholetým záložníkem Joey Bartonem. Nutno vzít na zřetel, že v období takzvaného bezvládí převzal klub kontroverzní thajský miliardář Thaksin Šinavatra, který počal přetvářet Manchester City k obrazu svému.

Prvním důležitým krokem bylo povolání švédského stratéga Svena Görana Erikssona. Šinavatra poskytl svému novému podřízenému peněz, kolik si jen umanul a proto si to do Manchesteru namířili takoví hráči jako Elano, Martin Petrov nebo Vedran Čorluka. Sám Eriksson však uměl do základní sestavy zasáhnout opravdu citelně. Ve stoperské dvojici u sebe nechal Micaha Richardse a Richarda Dunna, což byl základ zprvu neprostupné defenzívy. Příjemné starosti se dostavily i na postu brankářské jedničky. Ve zdravé konkurenci se objevili tři sobě rovní gólmani a švédský mág musel rozetnout gordický uzel. Nejprve to vypadalo na Kaspera Schmeichela, syna podstatně slavnějšího Petera, poté se však nadobro chopil příležitosti Joe Hart a mezi třemi tyčemi patřil ke skutečným pilířům sestavy Citizens. Černého Petra si tím pádem vytáhl Andreas Isaksson, s nímž už v klubu příliš nepočítali a letos v létě také putoval do PSV Eindhoven.

Ustáleně dobré výsledky ze zhruba první třetiny soutěže se po Vánocích změnily v kolísavou loterii, v níž člověk skoro nikdy nevěděl, jak City zrovna zahrají. Jednou se jednalo o skutečně kvalitní výkon, jindy propadák zač byl toho loket. Dobré výkony rovněž dost stály na brazilském špílmachrovi Elanovi, jenž se po půlce sezony, jak kdyby odmlčel. Už to nebyl ten fantastický playmaker, který uměl vzít dirigentskou taktovku do svých rukou popřípadě rozhodnout zápas góly z vlastní dílny. S postupným propadem tabulkou Premier League se začali dost hlasitě ozývat i zlí jazykové. Šinavatra dokonce chtěl po Erikssonovi, aby vyvěsil nad svou kanceláří bílou vlajku, sbalil si své saky paky a odtrajdal si to jinam. Fanoušci se za Švéda stavěli, seč jim síly stačili. Jejich vroucné prosby však nebyly vyslyšeny a Eriksson za obrovské fanouškovské nevole v květnu skutečně „padl“. Velký příslib do budoucna však skýtá jméno náhradníka. Mark Hughes přišel z Blackburnu coby velice renomovaný kouč a pod ním účinkování Manchesteru City nabízí jen světlé vyhlídky.

Hvězda týmu: Joe Hart
Popravdě jsem uvažoval o dvou fotbalistech. Tím druhým byl Richard Dunne. Vzhledem k tomu, že Hart absolvoval na poli velkého fotbalu první sezonu, patří mu toto ocenění zcela oprávněně. Parádní zákroky Hartovi vynesly i nominaci do anglické reprezentace. Joe Harte, klobouk dolů. Přitom připomínám, že je mu stále teprve pouhých jednadvacet let.

Opory týmu:
Richard Dunne: Takového kapitána by chtěl mít na soupisce asi každý trenér. Velení v zadních řadách jde Dunneovi skutečně na výbornou a těžko na jeho adresu něco vytýkat. Po sezoně se o něj vehementně zajímal Tottenham, Dunne však podpisem nové čtyřleté smlouvy na City of Manchester Stadium jasně ukázal, kde sídlí jeho srdce.
Micah Richards: Další vzadu vystrkuje bradu. Ve stoperské dvojici s Dunnem opět vynikal. Richardsova hvězda mohla zářit ještě jasněji, avšak v únoru mu dobře rozjetou partii zkazilo zranění pravého kolene. Možná i tohle byl jeden z důvodů úpadku formy Citizens v druhé polovině minulého ročníku.
Martin Petrov: Levé křídlo z Atletica Madrid se stalo skutečně výhodnou koupí. Nedílná součást ofenzivní síly mužstva se často cpala i do koncovky a hlavně zásobovala své spoluhráče kvalitními centry a přihrávkami.

Nejlepší letní posily: Elano a Martin Petrov
Prvně jmenovanému v závěru odpadla forma. Jinak se však jedná o fotbalistu par excellence, protože jeho fantastické střely ze střední vzdálenosti brali divákům dech. Škoda, že Elanova představení nebývala více trvanlivá. O Petrovovi již šla řeč. Jednoznačně jeden z tahounů City.

Nejlepší zimní posila: Benjani
Ohledně přestupu Benjaniho na City of Manchester Stadium panovaly jisté dohady o tom, zda byl celý transfer z Portsmouthu regulérní, protože podle očitých informací proběhl až po uzávěrce přestupního trhu v poslední lednový den letošního roku. I přesto se ale musí říct, že ten Benjani, kterého jsme znali od Pompey, to zdaleka nebyl.

Co se povedlo:
Man City spadl do klína Pohár UEFA: Předem vyhlášený útok na evropské poháry se podařil, až když už to všichni nejmíň čekali. City si nejlépe vedli v soutěži slušnosti a v příští sezoně si díky tomu zahrají Pohár UEFA.
Sázka na mladíky: Eriksson se rozhodně nebál lovit ve vodách mládežnické akademie, kde si vyhlédl Neduma Onuohu, Daniela Sturridge, Kaspera Schmeichela nebo Joe Harta. Všichni se v sestavě na čas zabydleli a leckdy vyřadili na druhou kolej daleko zkušenější borce.
Dvakrát porazili mistra ligy: Ano, skutečně. Nikdo jiný se v tomto ohledu pyšnit nemůže. Manchesterské derby letos poznalo pouze jediného vítěze, který byl z modré strany města. Je pravda, že při vítězstvích 1:0 respektive 2:1 měla Erikssonova družina pořádnou dávku štěstí. Fakt, že Citizens dvakrát zdolali obhájce titulu - to jim však již nikdo nikdy neuzme.

Co se nepovedlo:
Dvě blamáže s drtivým koncem: Porážky 6:0 s Chelsea nebo dokonce 8:1 na Riverside proti Middlesbrough mohou příznivci Citizens považovat za velmi špatný vtip. Ve druhém případě se sice jednalo o závěrečné utkání uplynulého ročníku. Razítko, které říká, že šlo o nejvyšší zápasový rozdíl zaznamenaný mezi dvěma kluby v historii Premier League, ovšem Manchesteru City nikdo nesmaže.
Angažování Rolanda Bianchiho a Nery Castilla: Achillovou patou Manchesteru City byla útočná formace. Eriksson se sice snažil eliminovat střeleckou nemohoucnost vlastních útočníků přivedením několika forvardů, avšak u Bianchiho, který si v úplném závěru sice jakž takž se spoluhráči kápl do noty, a hlavně prachbídných výkonů Mexikánce Neryho Castilla - to lze tak akorát nazvat zoufalým výkřikem do tmy. Za proinvestované peníze se totiž určitě dali pořídit o dost lepší.

Hodnocení sezony podle FotbalPortal.cz: 2

Kam dál?

Petr Dušek / Fotbalportal.cz