Katastrofa v Championship? Kluby pálí miliardy a systém se může zhroutit

© iconsport.com, fotbalportal.cz - Leicester vs. Southampton

06.04. - Druhá anglická liga čelí vážné finanční krizi. Ztráty klubů už přesáhly tři miliardy liber. Bez bohatých majitelů by většina týmů nepřežila ani několik týdnů. Hon za Premier League žene kluby do extrémního rizika a neudržitelného utrácení. Blíží se bod zlomu, nebo bude Championship dál přežívat na dluh?

Miliardy v mínusu a varování před kolapsem

Kluby Championship prodělaly za posledních deset let více než tři miliardy liber - a tato částka ještě není konečná. Dva kluby totiž dosud nezveřejnily své účetní výsledky za poslední sezonu, takže celková ztráta se v následujících týdnech ještě zvýší.

Pro představu: za tyto peníze by si fanoušci mohli koupit koláč a pivo na stadionu zhruba 300 milionkrát. Stejná suma by vystačila na přibližně 760 nemovitostí v londýnské čtvrti Mayfair, jedné z nejdražších v celé Velké Británii, nebo na výstavbu 12 tisíc domů v hodnotě 250 tisíc liber - tedy menšího města.

V sezoně 2024/25 skončily v zisku pouze tři kluby. Jedním z nich bylo Stoke City, ovšem jen díky tomu, že majitel John Coates odepsal půjčku ve výši 90 milionů liber, čímž pokryl ztrátu, která by jinak činila 29 milionů.

Předseda Portsmouthu Michael Eisner varuje:

„Žádný klub nemůže v tomto systému dlouhodobě přežít. Pokud to tak bude pokračovat, přijde katastrofa.“

A dodává ještě temnější scénář:

„Nad anglickým fotbalem visí temná mračna. Může dojít k situaci, kdy přežije jen Premier League.“

Fotbal závislý na bohatých majitelích

Podle e

„Znepokojuje mě, že jsme si na ta obrovská čísla zvykli,“ uvedl. „A teď se to přelévá i do League One, kde se průměrné roční ztráty za poslední sezony ztrojnásobily z přibližně dvou na šest milionů liber.“

Podle něj může současný model fungovat pouze za jedné podmínky:

„Přežije to jen tehdy, pokud tu bude nepřetržitá řada bohatých jednotlivců nebo korporací, kteří budou ochotni fotbal dotovat.“

„A přesně o to jde - oni ten sport dotují. Ale postupně dojdeme do bodu, kdy bude méně lidí, kteří na to mají peníze nebo chuť takto štědře podporovat náš národní sport.“

Typickým příkladem je Bristol City. Klub vlastněný Stevem Lansdownem od roku 2002 skončil během jeho působení v mínusu téměř každou sezonu a celkově prodělal 218 milionů liber. Výkonný ředitel Tom Rawcliffe popsal podporu majitelů jedním slovem: „Významná.“ Ve skutečnosti jde o naprostou finanční závislost.

Náklady se vymkly kontrole

Když kluby Championship vykázaly v sezoně 2008/09 souhrnnou ztrátu 160 milionů liber, šlo tehdy o rekord. Dnes jsou tato čísla dávno překonaná.

Od roku 2006 dosáhly celkové ztráty 4,3 miliardy liber a trend je jasný - každým rokem se prodělává více. Výrazné nárůsty přišly například v sezonách 2012/13 (318 milionů) a 2017/18 (327 milionů).

V aktuálním ročníku 2024/25 vykázalo 22 klubů ztrátu 317 milionů liber (bez započtení mimořádného odepsání dluhu Stoke City). Pokud zbývající dva kluby kopírují trend, celková ztráta se vyšplhá na přibližně 346 milionů.

Maguire upozorňuje na klíčový problém:

„Ve většině z posledních 13-14 sezon byly mzdové náklady vyšší než příjmy. Klub je ve ztrátě ještě předtím, než zaplatí základní provoz.“

„Dostali jsme se do kultury nadměrného utrácení.“

Podle Eisnera jeho rodina „jde přímo proti bouři“, aby udržela Portsmouth nad vodou, přestože klub vykázal relativně nízkou ztrátu 4,4 milionu liber. Přesto zdůrazňuje nutnost změn, které ochrání fotbal do budoucna.

Výkonný ředitel Portsmouthu Andrew Cullen k tomu dodává:

„Musíme dostat náklady v Championship pod kontrolu. Vymkly se jakékoliv logice.“

Touha po Premier League žene kluby do rizika

Hlavním důvodem extrémního utrácení je snaha dostat se do Premier League. Rozdíl v příjmech je obrovský - více než 100 milionů liber z televizních práv a dalších zdrojů oproti zhruba 12 milionům v Championship.

To vede k riskantnímu chování. Nejvýraznějším příkladem je Leicester City, který za posledních pět let prodělal 305,7 milionu liber. Nadměrné utrácení vedlo k šestibodovému odpočtu za porušení finančních pravidel a reálné hrozbě sestupu do League One.

Velké ztráty zaznamenaly i Nottingham Forest (189,8 milionu), Fulham (183,4 milionu), Leeds (154,4 milionu) nebo Southampton (107,9 milionu).

Ani postup do Premier League přitom nezaručuje finanční stabilitu.

„Postup je drahý a sestup taky,“ vysvětluje Maguire. „Proto jsou všichni motivovaní utrácet. I kluby v Premier League pak vykazují velké ztráty.“

Mezi dlouhodobě ztrátové patří také Bristol City, Preston, QPR nebo Middlesbrough, které nedokázaly vykázat zisk pět sezon po sobě.

„EuroMillions efekt“ a iluze návratnosti

Podle Maguirea se majitelé chovají, jako by si kupovali los do loterie:

„Na začátku sezony máte zhruba jednu šanci z osmi na postup. Je to jako koupit si tiket EuroMillions.“

Vidina obrovských příjmů vede k tomu, že majitelé financují kluby prakticky bez očekávání návratnosti:

„Fungují jako banka mámy a táty. Dávají peníze jako půjčku, ale všichni vědí, že se nikdy nevrátí.“

Příklady jsou výmluvné - majitel Stoke odepsal 90 milionů liber, rodina Hemmingsových v Preston investuje zhruba milion liber měsíčně. A takový model se stal normou.

Hrozí „den zúčtování“?

Podle Maguirea zatím systém funguje - dokud jsou majitelé ochotni ztráty krýt. Problém nastává ve chvíli, kdy odejdou.

To se stalo například v Derby County, kde bývalý majitel přišel o více než 200 milionů liber, nebo v Sheffieldu Wednesday, který v roce 2025 skončil v insolvenci po ztrátě 200 milionů během desetiletého vlastnictví.

Sheffield Wednesday dostal bodové tresty, sestoupil rekordně brzy a hrozí mu další sankce.

Maguire varuje:

„O scénáři kolapsu se mluví už 15 až 20 let. Je to extrémně křehké prostředí.“

A přidává klíčovou větu:

„Kdyby majitelé přestali kluby dotovat, většina z nich by během šesti týdnů neměla peníze.“

„Takto se podnikání dělat nedá.“

Championship tak zůstává soutěží na hraně. Zatím ji drží při životě peníze bohatých vlastníků. Jakmile ale tento model přestane fungovat, může přijít scénář, který dnes zní jako přehnané varování - ale zítra může být realitou.

Kam dál?

Michal Čermák /