Dokáže eritrejský trenér dostat Grónsko do společenství CONCACAFu?

© twitter.com - fotbalové hřiště v Ilulissatu, Grónsko

23.08. - Grónsko z pozice autonomního území spadajícího pod Dánské království má svou vlastní vládu i parlament. Dočkáme se snad toho, že bude mít také svůj vlastní fotbalový reprezentační tým a bude se účastnit kvalifikačních turnajů? Jedno je jisté, jako samosprávné území Dánska nemůže být členem FIFA ani UEFA, co ale CONCACAF?

Jméno Tekle Ghebrelul si zapamatujte, možná se s ním v budoucnu ještě setkáte. Eritrejský trenér grónského fotbalového týmu B-67, je bývalým dětským vojákem a sirotkem, kterého OSN v jeho čtrnácti letech z uprchlického tábora poslala do Dánska.

Skandinávské království zcela změnilo život mladého Eritrejce, který se v zemi oženil, usadil a vystudoval učitelství. Při několikadenní cestě po Grónsku zjistil, že by na ostrově rád zůstal a pomohl rozvoji fotbalové struktury, která v zemi byla ve velmi špatném stavu.

Životní cesta Tekle Ghebrelula byla velmi trnitá, podobně jako mnoho dalších uprchlíků není znám přesný údaj o jeho narození, proto mu bylo systémově přiřazeno 1.1.1969. V dětství Tekle osiřel a byl zařazen do milice bojující ve válce o nezávislost Eritreje, během které uprchl do Súdánu, kde se potuloval v uprchlickém táboře, dokud ho OSN neposlalo ve 14 letech do Dánska.

A právě v souvislosti s druhou šancí, kterou království chlapci dalo, chce nyní třiapadesátiletý trenér splatit svůj osobní dluh a pomoci poloamatérskému národnímu týmu k uznání na oficiální rovině. Tekle Ghebrelul v roce 2009 převzal vedení klubu B-67 v Nuuku a dovedl nejúspěšnější grónský fotbalový klub ke třem mistrovským titulům.

V roce 2013 v návaznosti na své dobré výsledky převzal funkci reprezentačního trenéra a nastolil stejné metody, jako na klubové úrovni: vyvážená profesionální strava, žádný alkohol a tabák a přísné tréninkové polány. Zejména zákaz alkoholu byl pro hráče v ostrovní zemi velkým problémem. Společně s funkcí trenéra přijal místo i na lavičce futsalové. Halový sport je díky možnosti hry za každého počasí velmi populární a Grónsko se může pyšnit dokonce druhým místem z Ostrovních her v roce 2017.

Počasí ale zdaleka tolik nepřeje fotbalu, přestože je Grónsko „zeleným ostrovem“, fotbal je kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám možné hrát pouze od začátku června do konce srpna. Před několika dny tak opět vrcholila závěrečná fáze ligy, ve které se ve finálovém zápase utkaly týmy Nagdlunguaq a B-67. Tým vedený trenérem Teklem sice utržil porážku, ale i nadále zůstává nejúspěšnějším manažerem grónského fotbalu.

Díky 16 hřištím s umělou trávou došlo v posledních letech k velmi výraznému skoku v kvalitě zázemí, Grónsku zatím chybí byť jen jediné hřiště s tribunami, které je podmínkou členství ve FIFA. Velká rozloha ostrovní země navíc razantně zasahuje do rozpočtů jednotlivých klubů, které ke svým utkáním musí často cestovat po moři nebo letecky.

Tekleho velkým snem je, aby bylo Grónsko uznáno nejvyššími evropskými a světovými fotbalovými orgány jako plnoprávný člen stejně jako Faerské ostrovy nebo Gibraltar. Coby samosprávné území Grónska ovšem nemůže být členem FIFA ani UEFA, podalo si proto přihlášku do CONCACAF (Severní a Střední Amerika a Karibik). V nejbližší době Grónsko čeká přátelské utkání s Kosovem a přestože to bude pro šedesáti tisícovou zemi velký zásah do rozpočtu, trenér Tekle Ghebrelul to považuje za velkou investici do budoucna.

Andrea Suttnerová / mundodeportivo.com