Italská brankářská škola v Serii A už dávno netáhne

© zoznam.sk - V Serii A chytá stále více zahraničních brankářů

20.08. - Serie A se v minulosti chlubila pečlivou defenzívou a hlavní doménou pak byl post brankáře. A italská liga i reprezentační tým se vždy mohl na kvalitní brankáře spolehnout. Brankářská škola apeninského poloostrova už ale v současnosti prim nehraje, zejména pak u velkoklubů, které až na výjimku dávají dlouhodobě přednost zahraničním gólmanům.

O nějakém vymírání tradičního řemesla naštěstí nemusí být v italské lize řeč, ale zůstává holým faktem, že z nejlepších osmi týmů loňského ročníku pouze Fiorentina nechává roli jedničky italskému brankáři Gollinimu. Pravidlo angažování zahraničních gólmanů potvrzuje také Neapol, která sice v týmu má pětadvacetiletého Alexe Mereta, ale s PSG vyjednává o přestupu Navase, který by se měl stát jedničkou.

Pouze devět týmů ze dvaceti spoléhá na domácí brankáře, ze statistik byl vyjmut brankář Sampdorie Audero, který je anomálií: na svět přišel v Indonésii italské matce a indonéskému otci. Nepříznivý trend se ještě více prohlubuje v případě velkých klubů. Mezi absolutní špičkou se do branky prosadil pouze boloňský rodák Gianluigi Gollini, který se vrací z ročního hostování v Tottenhamu.

Právě boloňský znak nosil v srdci také další legendární brankář, Gianluca Pagliuca, který podobně jako celá řada gólmanů (Zenga, Peruzzi, Toldo, Marchegiani) nedostal nikdy větší prostor v reprezentaci. Přetlak výborných brankářů byl ohromný a pod všechny triumfy reprezentace v posledních desetiletích se podepsali skvělé brankářské dvojice. Stačí si vzpomenout na Zoffa s Bordonem v roce 1982, Buffona s toldem v roce 2006 neebo Donnarummu se Sigiguem při loňském Mistrovství Evropy.

Zdá se to velmi dávno, ale je to pouhých třicet let. Italská brankářská škola byla nedotknutelná a obsazení postu gólmana zahraniční hráčem nemyslitelné. A to natolik, že příchod Taffarela do Parmy v roce 1990 způsobil naprostou senzaci. Brazilec byl vůbec prvním zahraničním brankářem, který se objevil v Serii A, ale v průběhu let našel mnoho následovníků.

Nedá se říci, že by italská brankářská škola byla v krizi. Jen se všechny pozice, brankáře nevyjímaje, dlouhodobě vyvíjí. „Něco se změnilo, určitě se nyní fotbalový tým více stahuje dozadu a snaží se, aby zárodek tvorby hry procházel i přes brankáře. Zásadní ale zůstává jeho schopnost bránit. To je pořád rozdíl mezi dobrým a špatným hráčem,“ popsal vývoj v čase legendární Dino Zoff. U brankářů zkrátka dochází k tomu, co se na jiných postech děje dlouhodobě. Při srovnatelné kvalitě kluby a trenéři sahají po zahraničních hráčích. „Je nepochopitelné, že má příliš mnoho týmů středních a nižších soutěží brnakáře, kteří nemají vůbec co nabídnout,“ dodal bývalý brankář Marchegiani.

Velké týmy raději investují v zahraničí. Atalanta přivedla Mussa za 20 milion eur, AC Milan koupil za 13 milionů Maignana a AS Řím za Ruie Patricia utratil 11,5 milionu eur. Stejný trend je ale potvrzován i v zahraničí, sousedova tráva bude zkrátka vždy zelenější. V La Lize má pouze 8 ze 20 týmů španělského brankáře, o něco lépe je na tom Bundesliga, kde hájí Němci tři tyče v deseti případech z osmnácti, zatímco Premier League má na postup brankáře Angličana pouze ve čtyřech případech. Ve všech zmíněných šampionátech nicméně reprezentační jednička alespoň hraje národní ligu (Unai Simon - Bilbao, Neuer - Bayern, Pickford - Everton), kdežto italský reprezentační brankář, Donnarumma, hájí dres pařížského mistra.

Andrea Suttnerová / gazzetta.it