Nechte to na Arsenalu: Proč se Premier League bojí „neporazitelného kolosu“ Mikela Artety

© iconsport.com, fotbalportal.cz - Arsenal

27.10. - Gunners vládnou tabulce, soupeři ztrácí dech a experti se shodují - Arsenal je momentálně tým, který je třeba porazit. Statistika, herní styl i psychologie mluví jasně: Artetova mašina jede naplno a zastavit ji bude zatraceně těžké.

Arsenal se změnil. A Premier League to začíná pociťovat

Není těžké pochopit, proč se Arsenal stal pro mnohé fanoušky hlavním favoritem na titul v letošním ročníku Premier League.

Stačí se podívat na výsledky proti Newcastlu, West Hamu, Fulhamu a Crystal Palace - oproti minulé sezoně obrovský rozdíl. Tentokrát Gunners všechny tyto soupeře porazili. Loni na nich ztratili deset bodů, které je nakonec stály mistrovskou trofej.

Tehdy přišla remíza s Fulhamem, další s Palace, prohra v Newcastlu, a dokonce domácí ztráta s West Hamem. Výsledkem bylo třetí druhé místo v řadě, deset bodů za Liverpoolem. Letos? Arsenal vede o čtyři body před Bournemouthem - a to už stihl hrát venku na Old Trafford, Anfieldu i St. James’ Parku a doma přemohl Manchester City.

Zatímco jejich tradiční rivalové klopýtají, Arsenal válí. Poprvé od roku 1992 se stalo, že ani City, ani United, Liverpool či Chelsea nejsou po deseti kolech v první čtyřce tabulky.

„Lidé se jich bojí.“ Arsenal má znovu faktor strachu

„Je zajímavé, jak o Arsenalu kolují různé mýty. Někdo jim říká ‚Set-piece FC‘, ale přitom mají nejvíc střel v lize a nejméně inkasovaných gólů,“ řekl bývalý obr

Na trenéra Mikela Artetu byl před sezonou obrovský tlak - po přestupech za 250 milionů liber měl konečně přinést titul, na který severní Londýn čeká od roku 2004. A zatím to vypadá, že všechno sedí: Arsenal má druhý nejlepší útok, nejlepší obranu, a to navzdory sérii zranění.

„Arsenal teď umí všechno. Ten tým má znovu faktor strachu,“ řekl bývalý kanonýr Theo Walcott. „Soupeři se jich prostě bojí - a je úžasné to vidět. Je normální, že neinkasují. Loni je zbrzdilo příliš mnoho remíz, ale letos to bude jiné. Celý klub si začal věřit.“

Bývalá útočnice Arsenalu a Anglie Ellen Whiteová pak dodala: „Jsou to juggernauti - kolos, který se prostě těžko zastavuje.“

Obrana jako ze železa, útok s chirurgickou přesností

Artetův tým letos drží čísla, jaká se jen tak nevidí. Arsenal má nejvíc čistých kont (6), nejméně inkasovaných gólů (3), nejméně střel soupeřů (72) i nejnižší hodnotu očekávaných inkasovaných gólů (xGA 5,3).

Zápas s Crystal Palace? Soupeř měl jedinou střelu na bránu - a i ta skončila v rukavicích Davida Rayi po odrazu od hlavy Eddieho Nketiaha.

Stoperská dvojice Gabriel - Saliba je podle mnohých nejlepší v lize. A i když Saliba kvůli menšímu zranění střídal, jeho náhradník Cristhian Mosquera okamžitě ukázal, že je elitní materiál.

Arsenal neinkasoval už 385 minut v Premier League a v celé sezoně dostal jen tři góly ve dvanácti soutěžních zápasech.

„Vzorec je jasný,“ řekl Walcott. „Mohou hrát s kýmkoli a přesto bodovat. Velcí šampioni z minulosti také moc gólů nedostávali - a Arsenal má teď stejnou víru, že když šanci dostanou, využijí ji.“

Králové standardek

Soupeři vědí, že Arsenal je při standardních situacích smrtící. Jenže i když to všichni vědí, nikdo je zatím neumí zastavit.

Z rohů a přímých kopů skórovali proti Manchesteru United, Newcastlu, Fulhamu i Atléticu Madrid. Klíčové góly, které znamenaly body - a často i vítězství.

„Standardky jsou obrovská zbraň,“ přiznal sám Arteta. A čísla mluví jasně: Gunners dali už 11 gólů ze standardních situací - o dva víc než Chelsea - což tvoří 69 % všech jejich tref v sezoně 2025/26.

V Sakovi a Riceovi mají dva z nejlepších exekutorů v celé lize. A i když Arteta chce víc gólů ze hry, mít nejlepší standardky v soutěži rozhodně není problém.

Závěr: nový Arsenal už není „skoro šampion“

Dřív se o Arsenalu říkalo, že je krásný, ale křehký. Že se zlomí, když přijde tlak. Letos? Opak je pravdou. Artetův tým hraje s energií, která připomíná legendární „Invincibles“.

Pokud si udrží současnou formu a koncentraci, možná letos opravdu skončí dvacetileté čekání. A jak říká Walcott - „Lidé se jich prostě bojí.“

Kam dál?

Michal Čermák /