Snem Ireny Martínkové je hrát za Arsenal

© -

03.11. - Jedna z talentovaných českých fotbalistek Irena Martínková, střelkyně první branky v kvalifikačním zápase o postup na ME 2009 se Španělskem, poskytla serveru FotbalPortal.cz rozhovor. Jak nám prozradila, jejím snem je hrát za Arsenal, vítěze posledního ročníku UEFA Women's Cupu, obdoby Champions League.

Začněme aktuální otázkou. Jste jednou z pěti fotbalistek Sparty, které budou týden fotografovány fotoreportérem společenského magazínu Instinkt. Těšíte se na to?
Určitě je to příjemné, když má někdo zájem o ženský fotbal. Jsem ráda, že tímto způsobem můžu i já pomoc propagovat ženský fotbal.

Nevadí vám, že vás bude fotografovat třeba i ve škole?
Ve škole mi to asi moc příjemné nebude.

Studovala jste na obchodní akademii Hovorčovická, co studujete nyní?
Chtěla jsem navázala na mé předchozí vzdělaní, proto studuji vyšší odbornou školu obor finanční poradenství.

Koncem října odehrála Sparta tři zápasy Ligy mistrů ve francouzském Lyonu, ovšem všechny tři zápasy jste prohrály, s norským Kolbotem 1:3, dánským Brondby 1:2 a domácím Lyonem taktéž 1:2. Jak byste jednotlivé zápasy popsala?
Všechny tři zápasy byly v obrovském nasazení a touze po vítězství, ale v prvních dvou zápasech nám to překazily individuální chyby a také nám chybělo trochu fotbalového štěstí. Sice jsou všechny tři výsledky pro nás záporné, ale herně jsme si dokázaly, že máme i na takové týmy.

Na stránkách Sparty jsem si přečetl, že organizátoři akci podcenili a Sparta si spolu s Brondby a Kolbotem stěžovala přes delegáty UEFY. V čem měli mezery v organizaci a jak se vás to dotklo coby týmu?
Určité problémy tam naše vedení muselo řešit, ale myslím si, že nás to moc nepoznamenalo.

Podle hodnocení na klubových stránkách jste nezaostávaly kondičně, v nasazení a ani v agresivitě. Dá se však říct, že jsou ve hře Sparty ještě mezery?
Ano, nezaostávaly jsem za těmito týmy, ale vždycky je co zlepšovat a jestli chceme vyhrávat, tak nestačí nezaostávat za soupeři, nebo být vyrovnaný, ale musíme být prostě lepší, proto musíme ještě více trénovat.

Po návratu z Francie jste požádaly trenéra Žovince o to, abyste hrály více zápasů proti mužům, čemuž podle svých slov váš trenér vyhoví a budete hrát se žáky či dorostenci Sparty. Myslíte, že vám mohou takovéto zápasy něco dát? Obecně se tvrdí, že přátelské zápasy nejsou schopny simulovat soutěžní utkání.
V tomto případě to tak není. Zápasy proti žákům a dorostencům nám dávají hodně a mnohdy jsou kvalitnější než ligové, proto je důležité, abysme takové zápasy hrály, jen ty nás nachystají do boje se zahraničními týmy.

Vás osobně musí hřát fakt, že jste v seniorské reprezentaci, kde se můžete učit od zkušenějších spoluhráček a hlavně i od protřelejších soupeřek, vždyť jen v kvalifikaci na nadcházející evropský šampionát jsou ve stejné skupině jako Česko třeba Španělsko nebo Anglie, v kvalifikaci na nedávné mistrovství světa v Číně bylo ve skupině s Českem Švédsko. Jak jste při takových zápasech nervózní?
Už mám za sebou hodně takových kvalitních zápasů, takže už moc nervozní nejsem. Samozřejmě trošku nervozní jsem, ale je to taková zdravá nervozita, na začátku to bylo horši.

Reprezentaci vede, stejně jako Spartu, trenér Dušan Žovinec. Ovšem zatímco ve Spartě hráváte většinou na postu levého beka, v reprezentaci hrajete ve středu zálohy spolu se svoji sestrou Lucií. Je pro vás těžké se přeorientovávat na jednotlivé posty?
Post defenzivního záložníka stabilně hrávám jak v reprezentaci tak i ve Spartě, beka už moc nehravám. Myslím si, že nám to s Evou Šmeralovou ve středu zálohy vyhovuje.

Pozorovatelé zahraničních klubů vás již několikrát sledovali. Do jakého celku byste jednou ráda přestoupila?
Chtěla bych si zkusit zahrát anglickou ligu s Arsenalem.

Lukáš Vojtěch / FotbalPortal.cz