Zpět na » Primera Division » Ohlédnutí za sezonou Primera Division (4.)

Primera Division - Ohlédnutí za sezonou Primera Division (4.)

0

Líbilo se

22.06. - Dnes přinášíme poslední díl ohlédnutí za uplynulou sezonou španělské nejvyšší soutěže, Primera Division. Podíváme se, jak se sezona povedla týmům na pátém až prvním místě.

5. Villarreal CF

Tým z nejmenšího ligového města ve Ĺ panělsku šel do sezonu s velkým sebevědomím poté, co klub v té předchozí smolně vypadl v semifinále Ligy mistrů a cíle byly hodně vysoké. Ještě před začátkem ligy se však zranili Gonzalo Rodriguez a hlavně největší posila "Amarrillos" Francouz Pires. K nim se během podzimu přidal ještě Turek Nihat a to už byla velká rána. Po prvních třech zápasech byl Villarreal až sedmnáctý bez vstřelené branky na kontě. Pak se zvedl, ale stačilo to jen na umístění v polovině tabulky. Během 21. a 30.kolem však tým vyhrál jen dvakrát, což ho sesunulu až na třináctou pozici a sny o pohárovém umístění se pomalu začaly rozplývat. Pak však přišel neuvěřitelný zvrat. Posledních osm ligových zápasů totiž Villarreal vyhrál a v ligovém sprintu předskočil na pohárových příčkách jak Atlético, tak i Zaragozu. V průběhu sezony byl z kádru vyřazen Riquelme pro neustálé spory s vedením a trenérem a nakonec odešel na hostování do Bocy Juniors. Výbornou sezonu, hlavně druhou půlku zaznamenal střelec Forlán, jenž nakonec nastřádal devatenáct zásahů, objevem byl mladík Marcos García. Zklamáním naopak byly výkony Caniho, jenž před sezonou přišel za 11 milionů eur ze Zaragozy, čtyři góly jsou na takového nadějného hráče málo.

4. Valencia CF

Klub do sezony vstupoval s touhou dosáhnout po dvouleté nadvládě na titul. Rozjezd byl celkem slušný, ještě po sedmém kole byl tým na druhém místě, pak však začala úřadovat těžká zranění, která klub asi již dlouho nezažije. Postupně se na marodce octli Marchena, Edu, Regueiro, Del Horno, Gavilán, Baraja a další. Na výkony týmu padla deka a mezi 8. a 13.kolem získal pouze dva body. Znamenalo to propad až na devátou příčku. Z toho se Valencia brzy oklepala a následujících šest zápasů vyhrála, což ji vrátilo do bojů o nejvyšší pozice. O případný titul však přišla zbytečnými ztrátami na půdě Násticu, kde o výhru přišla v poslední minutě, doma Racingem (0:2) či v Bilbau (0:1). Dobré hodnocení ze sezony si odnáší dvojice útočníků Ché David Villa a Fernando Morientes, jehož angažováním Valencia určitě netratila. Velkým objevem byl rovněž i David Silva na levém kraji zálohy, jenž se stal nepostradatelným i pro trenéra španělské reprezentace. Pomalu se do sezony rozjížděl pravý záložník Joaquín, ale jakmile zvládl aklimatizaci, na svém postu zářil. Zklamáním je vystoupení Asiera Del Horna, jenž přišel v létě z Chlsea. Moc toho v sezoně nenahrál hlavně kvůli neustálým zraněním.

3. Sevilla FC

Ăšžasná sezona pro andaluzský tým. Již loni jen těsně přišel o start v milionářské Lize mistrů a radoval se ze zisku poháru UEFA, letošní ročník začal výhrou 3:0 v evropském Superpoháru nad Barcelonou a všem pochybovačům v lize ukázal, že to nejsou výsledky náhodné. Až do osmnáctého kola si držel v domácím prostředí stoprocentní úspěšnost, přišel o ni až v duelu s mallorcou (1:2). V průběhu soutěže se až na pár vyjímek neustále držel na první, nebo druhé pozici. Až sprint Realu v závěru soutěže Sevillu připravil o přímý postup do Ligy mistrů. Přesto se klubu povedla historická obhajoba poháru UEFA, zítra ho čeká navíc možnost získat další trofej, neboť na San Bernabeu se střetne s Getafe v domácím pohárovém finále. Největší hvězdou uplynulé sezony byl určitě pravý bek, v případě potřeby rovněž záložník, Brazilec Daniel Alves na nějž si brousí zuby hlavně Real Madrid. Skvělý ročník určitě odehrál i Frederic Kanouté, jenž skoro celou sezonu vedl v soutěži o nejlepšího kanonýra, problémy s třísly však hrály velkou roli v tom, že nakonec o titul přišel. Zklamáním je Němec Hinkel, jenž přišel v létě ze Stuttgartu s velkou slávou a měl nahradit Alvese, jenž byl na odchodu z klubu. ten nakonec zůstal a Hinkel se přes něj nedokázal prosadit do sestavy.

2. FC Barcelona

Katalánci se o titul připravili sami. Jak jinak nazvat situaci, kdy téměř celou sezonu seděli na prvním místě v tabulce a přesto titul nezískali. Pravdou je, že se tým potýkal s početnou marodkou, velkou ztrátou byla zranění Etoo a Messiho. Na jejich návrat se hodně spoléhalo, přesto Barca ani s jejich účastí v sestavě nepředváděla fotbal, na nějž byli fanoušci zvyklí z minulé sezony. Azulgranas zbytečně ztráceli body a nedokázali využít zaváhání svých pronásledovatelů k rozhodujícímu trháku v tabulce. Klíčovým okamžikem se tak stalo 34. kolo, kdy Barca přišla o výhru nad Betisem v poslední minutě a Real v nastaveném čase vyhrál v Huelvě a poprvé se tak dostal do čela na úkor Barcy. Ĺ anci dostat se ještě na první místo měli v předposledním kole, kdy Real ztratil v Zaragoze, ale stejně se vedlo i jim samotným v zápase s Espanyolem, kdy hosté vyrovnávali na Nou Campu v poslední minutě. Deník Marca označil jako zklamání výkon Ronaldinha, já osobně se domnívám, že odváděl dobré výkony a při zranění Messiho a Etoo táhl celý tým, což mu zákonitě ubíralo síly v závěru. Pochváleni byli po právu dva mladíci Messi a Iniesta. Barcelona v sezoně nezískala jedinou důležitou trofej, hned v úvodu prohrála se Sevillou boj o evropský Superpohár, ve finále mistrovství světa klubů nestačila na průměrné Porto Allegre, v Lize mistrů byl nad její síly Liverpool a v domácím poháru ji trapně vypráskalo Getafe.

1. Real Madrid

Přestože se Bílý balet celou první půlku sezony držel v nejvyšších patrech tabulky, výkony byly hodně zoufalé a fanouškům docházela trpělivost. Capello totiž neochvějně preferoval defenzivu před útočným stylem a to častokrát přinášelo pískot z ochozů San Bernabeu. Italský trenér neustále hledal ideální sestavu, což se mu podařilo až ve druhé půlce sezony. To už měl tým za sebou nepříjemná fiaska v Getafe či doma s Recreativem (0:3), nebo Levante. V tu dobu už se nahlas mluvilo o odvolání Capella, jenž navíc vyřadil z kádru Beckhama poté, co se dozvěděl, že přestupuje po sezoně pryč. Nakonec však oba dva k sobě našli cestu, což bylo pro klub hodně důležité a Real mezi 27. a závěrečným kolem nasbíral deset výher ze dvanácti možných, Beckham se stal jednou z nejhlavnějších postav týmu v cestě za titulem. Nutno však dodat, že spíše než nádhernou hrou se Real prezentoval buldočí bojovností a srdcem, zápasy s Espanyolem, Recreativem či Zaragozou zachraňoval až na poslední chvíli. Další klíčovou personou v cestě za titulem byl holandský šutér Van Nistelrooy, jenž si hned v první sezoně ve Ĺ panělsku vysloužil trofej pronejlepšího střelce. Objevem byl bez diskuze krajní obránce z vlastní líhně Miguel Torres.

/ fotbalportal.cz

Přidat komentář

Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.

Komentáře
Nebyly nalezeny žádné komentáře.
Reklama
Nejnovější články