Zpět na » Primera Division » Levně koupit, draze prodat

Primera Division - Levně koupit, draze prodat

0

Líbilo se

13.09. - Letní přestupový mumraj sice již před nějakýmy dvěma týdny skončil, ale vratmě se ještě k tomuto zajímavému tématu z trošku jiné stránky.

V letošním parném prázdninovém období se točily miliony s mnohem větší intenzitou než tomu bývalo v posledních letech, mluvíme – li pouze o Ĺ panělsku, přestupy jako byly Henry (24 milionů), Pepe (30 milionů), nebo Robben (36 milionů) roztočily nevídanou finanční spirálu, která zdá se nabírá rostoucí trend a těžko se dá předpokládat, že v dalších měsících nastane její útlum. Postup mocných klubů je celkem logický, vyberou si hráče, který je pro ně v každém případě nepostradatelný a než by jim ho vyfoukla konkurence, jsou ochotny zaplatil plný kufr peněz ve velikosti XXL. Tady je však zakopán pes rostoucí přestupové inflace.

Se stejnou logikou totiž uvažují kluby, které mezi movité nepatří a stojí na druhé straně barikády. „Proč prodávat nadějného hráče za pět milionů, když bychom ho mohli prodat třeba za deset“, takováto řečnická otázka se určitě honí hlavou mnoha sportovním ředitelům a prezidentům nejen španělských klubů, které na prodeji fotbalistů vydělávají. Jasné motto: levně koupit, draze prodat. Ovšem jak jednoduché je heslo, tak hodně složité je tímto heslem se řídit. Je k tomu potřeba hodně zkušeností, cit, snad i vrozené schopnosti. Hodně je těch, kteří se snaží levně koupit neznámé hráče, nebo cizince, kteří by byli schopni se během několika měsíců přetvořit v zajímavý prodejní artikl a mnohonásobně tak vrátit vložené investice.

V prostředí Primera Division je mistrem svého oboru sportovní ředitel Sevilla FC Monchi. Za pět let, od doby co hrál klub v Segunda Division, vymazal dluh 50 milionů eur. Jak toho dosáhl? Byl rychlejší než ostatní kluby a hodně sázel na neznámá jména, které poté, co se otrkali v soutěži, obratem prodával s velkým ziskem. Na příjmy z prodeje odchovanců můžete rovnou zapomenout. Jako nelepší příklad jeho obchodních úspěchů je Julio Baptista.

Brazilský záložník se během dvou let pod vedením Joaquína Caparróse proměnil v hrozbu soupeřových obran a začali se o něj prát jak Real Madrid, tak i Barcelona. A díky vzájemné rivalitě, která panuje mezi „los grandes“ se cena vyšplhala až na dvacet milionů, což bylo o 17 milionů víc, než za kolik ho Sevilla kupovala. Monchi této strategii zůstal věrný i nadále a do klubu přitáhl Dudu, Poulsena, Palopa a Martího (všichni grátis a každý z nich má v současnosti určitě cenu alespoň deset milionů), nebo Adriana, Kanoutého či Luise Fabiana (všichni tři stáli jedenáct milionů). Paradoxně nejdražší nákup v historii klubu se Monchimu vůbec nepovedl.

Loni v létě koupil za osm milionů eur Uruguayce Ernesta Chevantona z AS Monaco, jenž se ale v týmu neprosadil a trenér Juande Ramos s ním aktuálně vůbec nepočítá. Letos v létě zřejmě Sevilla trošku sešla z oné stezky „koupit levně, prodat draho“, když utratila plných 28 milionů za nové posily. Ovšem mnozí chápou, že Sevilla už není ten odstrčený klub, neboť se již staví po bok těch největších a k tomu chce ještě uspět v Lize mistrů.

Dalším příkladem rentabilních posil je Villarreal. Týká se to především jiného Uruguayce, Diega Forlána. Ten se trápil v Manchesteru United, odkud ho zástupci „los amarillos“ vykoupili za směšných 1,8 milionů eur a blonďatý záložník se stal jedním z hlavních lídrů skvělé evropské cesty v sezoně 2005/2006, kdy Villarreal ztroskotal v semifinále milionářské soutěže na anglickém Arsenalu. V létě hledalo madridské Atlético náhradu za odcházejícího Fernanda Torrese a klub na jeho prodeji vydělal 19 milionů eur.

Kuriozně polovina této částky byla investována do Itala Rossiho, dalšího útočníka Manchesteru United se kterým trenér Ferguson nepočítá ve svých plánech a šikovný útočník může v klubu z El Madrigalu rozkvést jako útočník z Jižní Ameriky. Podobným případem byl i brankář Pepe Reina. Na Nou Campu ho považovali za nadbytečného, do Villarrealu ho prodali za 1,8 milionu a po dvou skvělých sezonách za něj Liverpool zaplatil slušných 12,5 milionů. Skřípat zuby musejí určitě ve Valencii, když vidí jak se Villarrealu podařilo vydělat na Jose Enriquem (přišel za 3 miliony) a Ayalovi (ten přišel zadarmo). Za oba utržil 15 milionů, byť v případě Argentince se jedná o trochu překvapivý odchod a určitě nebyl cílený. Ještě jednou musel klub z Mestally spolknout hořkou pilulku, to když nechali jít Brazilce Oliveiru do betisu za 4 miliony a ten byl pak prezidentem Loperou prodán do Milána za dvacet.

Také v Santanderu se dobře naučili od Sevilly jak se dají vydělávat peníze na poměrně neznámých fotbalistech. Nikola Žigič, dvoumetrový pořízek, přišel na konci loňského přestupního období do Racingu za 6 milionů eur, zaznamenal však vyjímečnou sezonu, což nezůstalo nepovšimnuto u bossů Valencie, kteří za něj byli ochotni vysázet na dřevo plný trojnásobek jeho původní ceny. Baptista se zhodnotil za dvě sezony, Žigič to stihl za jednu jedinou. Za utrženou částku Racing koupil především nejlepšího střelce belgické ligy Tchiteho za sedm milionů, zainvestoval rovněž do jiného střelce, Ebi Smolareka z Dortmundu.

Podobně zdatně si vede i Getafe, pouze s tím rozdílem, že se zaměřuje hlavně na domácí borce. Pohybuje se rovněž v mnohem nižších cenových relacích při nákupech než výše uvedené případy, ovšem zisk je rovněž značný. Během posledních dvou let musel klub uvolnit několik svých klíčových borců, klubová kasa se však pořádně naplnila. Abychom nechodili příliš daleko, loni z Getafe odešel Mariano Pernía (Atlético) a Riki (Deportivo). První za čtyři miliony, byť do něj klub investoval necelý milion a za Rikiho prezident Deportiva Lendoiro zaplatil ještě o milion víc, byť ho Getafe pořídilo za 300 tisíc eur.

Letos prezident Torres pustil Alexise do Valencie a Güizu na Mallorcu a vyinkasoval za ně dohromady jedenáct milionů eur. Kupoval je za méně než čtyři miliony. Takže je nad slunce jasné, že skromné kluby kupují hodně levné hráče, aby je pak se ziskem prodali těm velkým a bohatým. To je prostě život. Ovšem astronomické částky, které prodávající požadují začínají nahánět strach. Jsou stále vyšší a trpělivost těch bohatých čím dál tím nižší.

/ donbalon, fotbalportal.cz

Přidat komentář

Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.

Komentáře
Nebyly nalezeny žádné komentáře.
Reklama
Nejnovější články