Nepřihlášen

Nepřihlášen

Styly

Moderní Výchozí zelená Zelená Šedá Okrová Oranžová Modrá Červená Gaming Freestyle

Zpět na » Ostatní » 2/7 50 nejlepších manažerů současnosti – Na řadu už přichází velká jména: Benítez, Pellegrini, Conte a další

Ostatní - 2/7 50 nejlepších manažerů současnosti – Na řadu už přichází velká jména: Benítez, Pellegrini, Conte a další

2/7 50 nejlepších manažerů současnosti – Na řadu už přichází velká jména: Benítez, Pellegrini, Conte a další © fourfourtwo.com, fotbalportal.cz, zimbio.com - Další jména na seznamu 50 nejlepších manažerů

3

Líbilo se

22.07. - NEPŘEHLÉDNĚTE Pokračujeme dalším dílem v seznamu 50 nejlepších manažerů současného fotbalového světa, který sestavil server FourFourtTwo. Posouváme se do čtvrté desítky a objevují se první věhlasná jména. Na řadu přichází například nový kouč Realu Madrid, lodivod Manchesteru City, trenéři italské či španělské reprezentace. Kdo se umístil na 31. až 40. příčce?

40. místo - Markus Weinzierl (Augsburg)

Zdá se, že rostoucí trend bundesligových klubů, které se rozhodly pro mladší a relativně neznámé trenéry, pomáhá těmto celkům stoupat na vrchol. K tomuto seznamu se přidal i Markus Weinzierl - jeho působení má na Augsburg velmi pozitivní vliv.

Čtyřicetiletý kouč měl zkušenosti pouze s trénováním klubů v nižších soutěžích. To mu však nezabránilo v tom, aby malý klub Augsburg vytáhl v nedávno skončené sezóně až do Evropské ligy. Bavorský celek je v mnoha ohledech vzorem pro ostatní menší kluby. S omezeným rozpočtem, přibližně 20 miliónů euro, skončil pátý v Bundeslize. Navázali tak na parádní osmé místo z předchozího ročníku.

Soupeři vám řeknou, že Weinzierlovo mužstvo patří k nejtěžším protivníkům. Vyznává útočnou hru, ale zároveň nezapomíná na zadní vrátka. Ovšem cesta k úspěchu byla dosti hrbolatá. Když Weinzierl v roce 2012 převzal Augsburg, vypadalo to, že s ním míří do sestupové záhuby. Mladý kouč totálně reorganizoval kádr, jenomže z následujících 17 zápasů vytěžil jen 9 bodů. Nakonec se Augsburg zachránil až v posledním kole, když porazil již jistě sestupující Fürth.

Ale týmový duch, který v kabině Weinzierl vytvořil, začal postupně nést ovoce. Vznikl pevný kolektiv s jasnými pravidly. V následující sezóně skončil Augsburg osmý. Nasbíral o 19 bodů více než v předešlém ročníku a o jediný bodík mu unikla účast v Evropské lize. Co nevyšlo v roce 2014, se povedlo o rok později. Poprvé v historii klubu si Augsburg zahraje evropské poháry. Za zmínku také stojí to, že právě Weinzierlův tým byl tím, který na jaře 2014 ukončil třiapadesátizápasovou šňůru Bayernu bez porážky.

e(zdroj: fourfourtwo.com)

39. místo - Ange Postecoglou (Austrálie)

Když se podíváme na Postecoglouvy úspěchy, bylo jen otázkou času, kdy na něho ukáže australská reprezentace. Jediná země, která je zároveň kontinentem, je pro rodáka z Athén domovem. Už v 5 letech sem emigroval se svou rodinou. K národnímu týmu Protinožců byl povolán před světovým šampionátem v Brazílii. Austrálie se sice kvalifikovala na závěrečný turnaj, ale v přípravě skomírala. Dvakrát v řadě prohrála 6:0. Nejprve s Brazílií a poté i s Francií. Kouč Holger Osieck byl odvolán.

Postecoglou sbíral trofeje i jako hráč. Se South Melbourne vyhrál třikrát Premiership a dvakrát Championship. Jako manažer to dokázal se stejným klubem také - jednou vyhrál Premiership, dvakrát Championship. V letech 2009 až 2012 vedl Brisbane Roar a i s tímto celkem uspěl - opět jeden triumf v Premiership a dva v Championship.

Vypadalo to, že bude slavit úspěch i s Austrálií. Po svém příchodu okamžitě vtiskl týmu svůj styl. Namixoval sestavu ze zkušených veteránů a dravých mladíků. Ovšem v Brazílii jeho mužstvo úspěch neslavilo. Prohrálo všechny tři zápasy a s turnajem se rozloučilo už po základní skupině.

Jenomže pak dostal Postecoglou více času na přípravu a ukázalo se, že dokáže národní tým nasměrovat na tu správnou cestu. Austrálie pod jeho vedením ovládla na začátku letošního roku Asijský pohár. Aktuálně drží Socceroos šestizápasovou šňůru bez porážky.

s(zdroj: fourfourtwo.com)

38. místo - Myron Markevych (Dněpr Dněpropetrovsk)

Jmenování Markevyche bylo ze strany Dněpropetrovsku velmi nečekané. Čtyřiašedesátiletý Ukrajinec totiž nahradil Juandeho Ramose, který se Sevillou získal 5 trofejí, včetně dvou triumfů v Evropské lize, s Tottenhamem vyhrál v roce 2008 Ligový pohár. Dněpropetrovsk dovedl v sezóně 2013/2014 ke druhému místu v ukrajinské lize. S těmito úspěchy se Ramosi Markevych nemohl rovnat.

Markevych vedl 9 let Metalist Charkov. S ním od roku 2007 šestkrát v řadě dobyl třetí místo v domácí soutěži. Až nakonec v sezóně 2012/2013 konečně prolomil duopol Šachtaru Doněck a Dynama Kyjev a skončil s Charkovem druhý.

Ovšem následující rok se Charkov dostal do finančních potíží a Markevych odstoupil. V následující sezóně, jak je zmíněno výše, to byl právě Dněpropetrovsk, který se také dokázal propracovat na druhé místo. Jenomže Ramosova rodina se na Ukrajině necítila bezpečně a chtěla odejít. Juande Ramos jí toto přání splnil. Dněpropetrovsk angažoval Markevyche.

Ten v Charkově vyznával ofenzívní fotbal, ale nyní došlo ke změně. Jeho Dněpropetrovsk vsadil na mnohem sevřenější obranu a v drtivé většině zápasů spoléhají na smrtící brejky. Těží především ze schopností hvězdného křídla - Konoplyanky.

Velkým úspěchem Markoviche bylo to, že dovedl Dněpropetrovsk až do finále letošního ročníku Evropské ligy, a to navzdory tomu, že musel své domácí zápasy hrát v 250 kilometrů vzdáleném Kyjevě. Pochopitelně z důvodu válečného konfliktu na východě Ukrajiny.

m(zdroj: fourfourtwo.com)

37. místo - Frank de Boer (Ajax Amsterdam)

Na poslední sezónu by Frank de Boer nejraději zapomněl. Jeho Ajax skončil v lize 17 bodů za PSV Eindhoven, v nizozemském poháru vypadl už ve čtvrtém kole po výprasku 4:0 od Vitesse, v Lize mistrů skončil už v základní skupině a následně v Evropské lize neprošel ani do čtvrtfinále.

Jenomže pokud by měli být manažeři souzeni jen podle jejich poslední sezóny, mnozí z nich by v tomto seznamu chyběli. De Boer je koneckonců trenérem, který vede Ajax od roku 2010 a čtyřikrát v řadě s ním slavil mistrovský titul, což dokázal jako první v historii klubu. Každý rok navíc musel zacelovat díry po odchodu klíčových hráčů. V roce 2011 odešli Luis Suaréz a Maarten Stekelenburg, v roce 2012 Jan Vertonghen, Gregory van der Wiel a Vurnon Anita, v roce 2013 Christian Eriksen a Toby Alderweireld a loni to byli Daley Blind a Siem de Jong.

Pokaždé, s výjimkou poslední sezóny, to Frank de Boer zvládl dokonale. Abychom nezapomněli, aktuální kádr Ajaxu je až neuvěřitelně mladý. Pokud započítáme 18 hráčů, kteří nastoupili alespoň do 10 zápasů, tak nám vyjde věkový průměr 22,7 let. Obdivuhodné.

Proto také už dostal Frank de Boer v minulosti laso z Liverpoolu a Tottehnamu. Zatím setrval v Ajaxu, ale svou trenérskou kariéru má stále takřka celou před sebou. Uvidíme jej jednou na lavičce týmu z Premier League?

s(zdroj: fourfourtwo.com)

36. místo - Rafael Benítez (Real Madrid)

Hodně lidí pozvedlo obočí, když zjistilo, že Carla Ancelottiho v Realu Madrid nahradí právě Rafa Benítez. Jen rok poté, co italský kouč dobyl s Bílým baletem magickou La Décimu jej nahrazuje kouč, který více než 10 let nevyhrál jediný ligový titul.

Současné vnímání Rafy Beníteze je poněkud nespravedlivě zkresleno. Ano, sezóna 2014/2015 pro něj zdaleka nebyla nejúspěšnější. V Lize mistrů skončil s Neapolí už v kvalifikaci, v Serii A byl až pátý, v semifinále Evropské ligy neprošel přes Dněpropetrovsk. Když byl před dvěma lety angažován do „Maradonova klubu“, vzhledem k finančním prostředkům, díky nimž si mohl dovolit koupit Higuaína, Callejóna či Mertense, očekávalo se, že Neapol bude spíše bojovat o Scudetto než bojovat o to, aby pronikla mezi nejlepší trojici.

Nicméně, pětapadesátiletý Španěl je jednoznačně velmi talentovaný trenér. Ne jednou, ale hned dvakrát se mu podařilo prolomit duopol ve španělské Primera División. V letech 2002 a 2004 vyfoukl ligový titul Realu a Barceloně s Valencií, což byl nevídaný úspěch. S Liverpoolem se dostal během tří let dvakrát do finále Ligy mistrů, přičemž jednou držel ušatý pohár v rukou. V následujícím období může Benítez překvapit i svou prací v Realu Madrid.

rafa(zdroj: fourfourtwo.com)

35. místo - Manuel Pellegrini (Manchester City)

Když José Mourinho v roce 2010 přebíral po Pellegrinim Real Madrid, předstíral, že zapomněl jméno svého předchůdce a nazval jej „Pellegrino“ (pojmenoval jej po San Pellegrino, což je značka italské minerální vody). Ještě více se do něj může portugalský kouč Chelsea trefovat poté, co chilský lodivod nezískal s Manchesterem City v uplynulé sezóně jedinou trofej. Tlak na něj je enormní.

V sezóně 2013/2014 slavil se Citizens mistrovský titul. Pro Pellegriniho to byl první triumf na evropském kontinentu. Před tím slavil úspěchy s menšími kluby ve Španělsku. Jak Villareal, tak Málagu dovedl do vyřazovací fáze Ligy mistrů. Ovšem angažmá v Realu Madrid v sezóně 2009/2010 se mu nevydařilo. V lize skončil „až“ druhý za Barcelonou, ve Španělském poháru vypadl už v osmifinále s druholigovým Alcorcónem, a ve stejné fázi dokonce opustil i Ligu mistrů po vyřazení od francouzského Lyonu.

City pod jeho vedením hrají rychlý, přímočarý, útočný fotbal. Ovšem v poslední sezóně se progres poněkud zadrhl. Citizens opět vypadli v Lize mistrů s Barcelonou, v Premier League skončili druzí za Chelsea. Až příliš mnoho hráčů vypadalo unaveně, nezaujatě, bylo z formy. Pellegrini musí svůj tým zlepšit, jinak se mu bude José Mourinho opět vysmívat.

pellergino(zdroj: fourfourtwo.com)

34. místo - Antonio Conte (Itálie)

Jako bývalý záložník Juventusu, jeho kapitán a později také manažer, by si Conte poslední sezónu, kdy Bianconeri dobyli double a došli až do finále Ligy mistrů, jistě narámně užil. Ovšem z profesionálního hlediska mu mohly úspěchy v sezóně 2014/2015 přinést více škody než užitku.

Conte odvedl v Turíně skvělou práci. Dostal Juve zpět na absolutní vrchol italského fotbalu. Třikrát v řadě s ním získal Scudetto a udělal ze Staré dámy naprosto dominantní celek Serie A. Nedařilo se mu ale na evropské scéně. Nejprve skončil v Lize mistrů ve čtvrtfinále, ale to na tehdy nepřekonatelném Bayernu Mnichov. V roce 2013 už však konec v základní skupině po prohře v Istanbulu nebyl až tak lehce omluvitelný.

Samozřejmě, na finále s Juventusem dosáhl až Max Allegri, ale zúročil pevné základy, které v týmu vybudoval právě Conte. Nyní vede Conte italskou reprezentaci, což je pro pětačtyřicetiletého kouče velká pocta. Squadra azzura je v kvalifikační skupině o EURO 2016 aktuálně druhá za Chorvatskem. Conte je vynikající motivátor a umí skvěle pracovat s hráči. Občas se projeví jeho obtížný charakter, ale to je přece u Italů známé.

conte(zdroj: fourfourtwo.com)

33. místo - Sergei Rebrov (Dynamo Kyjev)

Pětileté „období sucha“, které v rozmezí let 2009 až 2014 trápilo Dynamo Kyjev, ukončil až Rebrov. Pět let bylo Dynamo v neustálém stínu Šachtaru Doněck. Klub, který do roku 2004 nepřetržitě vyhrával domácí soutěž, 5 let nezískal ani ligový titul, ani Ukrajinský pohár.

Ale pak do manažerského křesla usedla klubová legenda. Bez předchozích trenérských zkušeností, muž, který strávil v Dynamu 13 let jako hráč, měl vést klub jako kouč. Do měsíce s ním Dynamo Kyjev vyhrálo Ukrajinský pohár. V následující sezóně získalo double. Je pravda, že tomu také napomohlo to, že Šachtar kvůli válečnému konfliktu na východě země strávil celou sezónu v exilu, Charkov měl finanční potíže a Dněpropetrovsk se zaměřil na úspěch v Evropské lize. Ale Rebrovův celek prošel celou sezónou bez jediné porážky, jak v lize, tak v poháru.

Rebrov samozřejmě těží i ze slavné tradice Valerije Lobanovského, ale nenásleduje jeho filozofii úplně do písmene. Místo toho rozvíjí své vlastní myšlenky. Snaží se praktikovat standardní systém 4 - 2 - 3 - 1, ale zároveň chce, aby tým působil co nejsevřeněji. Chce znovu dostat Dynamo Kyjev na dominantní pozici. Na manažerského nováčka je až nevídaně úspěšný.

rebrov(zdroj: fourfourtwo.com)

32. místo - Vicente del Bosque (Španělsko)

Del Bosque vyhrál na klubové i mezinárodní úrovni všechny možné trofeje, které mohl získat. Jak s Realem Madrid, tak se španělskou reprezentací. Jen stěží tedy může vyrovnat svou veleúspěšnou minulost. Když Španělsko opouštělo mistrovství světa 2014 už po základní skupině jako zpráskaný pes, jiný trenér by naprosto bez boje složil zbraně a odešel od kormidla. Del Bosque však viděl novou výzvu. Měl hlad po dalším úspěchu, který však vyžaduje zásadní přestavbu. Toho si španělský kouč vědom.

Čtyřiašedesátiletý trenér je označován jako konzervativec, jenomže to, že odmítl opustit potápějící se loď, ukazuje jeho odvahu a statečnost. Také to odráží jeho ochota experimentovat. Po neúspěchu v Brazílii povolal do španělské reprezentace více než 15 nových hráčů. Navíc se poohlíží po Španělech působících v zahraničí - v Německu, v Itálii...zaměřuje se i na menší španělské kluby, jakým je například Málaga. Starý lišák věnuje pozornost mladým talentům mimo velkou španělskou „trojku“ (Barcelona, Real, Atlético).

Španělé ještě nejsou zpět v nejlepší formě a bude to nějaký čas trvat, ale Vicente del Bosque využije všech dostupných možností, aby to bylo co nejdříve. Za to si zaslouží uznání. Jiní reprezentační trenéři jsou mnohem méně ochotni takto riskovat.

del bosque(zdroj: fourfourtwo.com)

31. místo - Marcelo Gallardo (River Plate)

Gallardo není jen fotbalový manažer. Je to také urbanista, který měl přestavět klub po „výbuchu nukleární bomby“. Když River Plate v roce 2011 spadlo z nejvyšší soutěže, vypadalo to, jakoby pro jeho fanoušky skončil svět. Matias Almeyda jej vytáhl zpět do nejvyšší soutěže, Ramon Diaz s River Plate vyhrál Torneo Final, ovšem hlavní slávu a lesk vrátil klubu Gallardo.

Marcelo Gallardo převzal klub ve svých 39 letech. Je symbolem klubu, ve kterém hrál v letech 1993 až 1999. Než nastoupil na post manažera River Plate, úspěšně vedl uruguayský Nacional. V sezóně 2011/2012 s ním vyhrál ligový titul.

Obdivovatel Pepa Guardioly uchvátil River Plate od prvního dne. Zahájil „svůj projekt“, velký důraz klade na tradiční styl River Plate: neustále mít míč na kopačkách a pouštět se neúnavně do útoku. Během prvního roku se mu podařilo vyhrát Copu Sudamericana - poprvé v historii klubu. V semifinále zdolal Bocu Juniors. Gallardo je přirovnáván právě ke Guardiolovi, ale ve skutečnosti - nejmladší kouč v tomto seznamu - má spíše blíže k Josému Mourinhovi. Díky své výbušnosti, taktice, dobrým nákupům a také manipulaci s médii. Nemluvě o tom, že má auru vítěze.

gallardo(zdroj: fourfortwo.com)


Máme za sebou další desítku nejlepších manažerů. Už se v žebříčku objevila věhlasná jména trenérů těch nejlepších klubů na planetě. Zítra se přehoupneme do "lepší" poloviny. Na koho přijde řada ve třetí desítce? Máte nějaký svůj tip? Pokud ano, podělte se o něj s námi v naší diskuzi.

Kam dál?

Více informací o Real Madrid CF naleznete zde.

Michal Čermák / fourfourtwo.com, fotbalportal.cz

Přidat komentář

Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.

Komentáře

Srovnávat Conteho s Benitézem je zvěrstvo. Benitéz by se nevešel ani do 100 nejlepších trenérů.

Bal-lack

Tak má úspěchy s Liverpoolem proto je tam kde je. Smajlík 7

CantonaErik

A dva tituly s Valencii

CantonaErik

omg ty si znalec, a co dokazal Conte ? asi to ze su po jeho odchode vsetci juventini radi, conte bol akurat tak kokot co absolutne nevedel zmenit taktiku v juve a preto bol aj neuspesny v europe, sleduj aj ine ligy ked chces mudrovat

safdgsdafdg
Reklama
Reklama
Nejnovější články