Zpět na » Synot liga » Soukup byl na tiskovce spokojen

Synot liga - Soukup byl na tiskovce spokojen

0

Líbilo se

24.07. -

Po příletu z Kanady, kde vybojoval se svými svěřenci titul světových vicemistrů v kategorii do dvaceti let, odpovídal trenér mládežnické reprezentace Miroslav Soukup na tiskové konferenci novinářům.

Jak hodnotíte finálové utkání s odstupem dvou dnů?
Po zápase byly pocity určitě smíšené, protože jsme všichni cítili, že podle vývoje utkání jsme mohli dosáhnout i víc. Cítili jsme možnost být ten den Argentině minimálně vyrovnaným soupeřem a troufám si říct, že jsme měli vyloženější šance než byly ty argentinské. Všechno to vyvrcholilo vstřelenou brankou, když ještě před tím měl Luboš Kalouda vyloženou šanci. Vývoj zápasu se pak obrátil tím rychlým vyrovnáním. My jsme v průběhu turnaje takovou velkou chybu před tím neudělali. Argentina se tak dostala do velké výhody a zápas nakonec vyhrála. A možná i zaslouženě. Proto po zápase vyznělo hodnocení trochu zklamaně. Ale už navečer, když jsme se sešli s českými fanoušky u kanadského velvyslance, se nálada trochu zvedla. Dneska všichni máme radost těšili jsme se domů.

Překvapili jste partou, kolektivním výkonem. Jak v tomto kontextu bylo důležité, že jste do Kanady odletěli dost brzy před mistrovstvím?
Některé hlasy skutečně byly proti tomu, abychom jeli tak brzo a zrazovaly nás od toho. Zkušenosti jsme z toho nikdo neměli, ani já, ani hráči. Takže jsme to prostě riskli. Na druhou stranu jsme věděli, že aklimatizovat se během tří, čtyř dnů při původním oficiálním příletu by bylo hrozně složité. Takže jsme využili kontaktů s kanadským svazem. Půl roku před tím jsme kanadské mužstvo hostili u nás, takže nám umožnili odletět o týden dřív na takový přípravný kemp přímo v místě konání. Opravdu tohle mohl být jeden z důvodů, proč nás ta cesta zavedla až ke stříbrné medaili. My jsme se v té etapě mohli za prvé: dobře aklimatizovat, za druhé jsme mohli kromě tréninků a zápasů trošku i Kanadu poznat. Kluci se mohli podívat, kde se bude hrát, ale poznat i třeba jaká je tam kultura, památky a jiné věci. I toto možná stmelovalo partu. A za třetí: měli dostatek času poznat i stadiony, kde se mělo hrát. Myslím si, že bylo dobře, že jsme odjeli takhle brzo.

Kdyby Vám někdo řekl před startem šampionátu, že budete stříbrní, co byste mu odpověděl?

My jsme samozřejmě určité cíle měli a tím základním cílem bylo postoupit ze skupiny. Naše skupina byla označována za jednu z nejtěžších nebo nejvyrovnanějších, ale my jsme cítili, že bychom mohli jít dál přes vítězství nad Panamou a s jednou remízou. Před mistrovstvím jsme se domnívali, že už toto by byl velký úspěch. Pak už se vždycky jedná o to, jaké máte štěstí na soupeře, jaká je momentální forma, zdravotní stav a ostatní okolnosti. Určitě jsme nikdo z nás nepočítali, že bychom si mohli zahrát finále mistrovství světa. Jsme rádi, že jsme tím překvapili.

Kdy jste se dověděl, že budete asistentem trenéra Lavičky u jedenadvacítky a jak příjemná to byla pro Vás zpráva? Kteří hráči mají do tohoto výběru nejblíž?
Moje nominace do jednadvacítky měla určitý vývoj a opravdu jsem se to dověděl až v Kanadě. Nejprve, že jsem se stal hlavním trenérem osmnáctky. Když sem na zápasy ve skupině přiletěl Víťa Lavička, prý už s tím návrhem, abychom já, Petr Kouba a možná i někdo další rozšířili jeho realizační tým. Přiznávám, že jsem byl velice potěšen tím, že mě Víťa Lavička oslovil. Pro mě je to další stupínek v trenérské kariéře. A především je to možnost trénovat s trenérem, který svoji kvalitu už dokázal. Já Víťu uznávám, jako velice kvalitního trenéra a na spolupráci se těším. Jaké šance mají hráči? Já si myslím, že ty největší. Znovu přesvědčili, že když o něco šlo, a to bylo v posledních třech letech několikrát, vždycky to dokázali zvládnout. Je vidět, že výkonnost a formu mají stabilně dlouhodobě dobrou. Jak jsme se mohli, zatím jen krátce s Víťou bavit, tak vlastně realita bude taková, že tento tým utvoří základ nové jednadvacítky a doplní se o Filla, Holka, Rajtorala a další hráče, kteří nezklamali na mistrovství Evropy.

Jak jste snášel, když Vám předhazovali, že hrajete moc defenzivní fotbal? Berete v tomto směru druhé místo jako zadostiučinění?
My jsme si přece museli najít nějaký způsob, nějakou cestu, jak konkurovat týmům jako Argentina a Korea. Přesto, že se tady psalo: "… co to je za Koreu, co to je za mančaft?" Jenže vítěz asijské kvalifikace určitě má svoji kvalitu. Argentina je dnes už šestinásobným mistrem světa v této kategorii. Já nevím, možná by se našel trenér, který by se pustil hrát s Argentinou otevřený zápas. A možná by mu to i vyšlo. Ale my jsme cítili, že na šampionátu potřebujeme udělat výsledek. Proto jsme individuální výkony jednotlivců podřídili kolektivnímu výkonu mužstva. Důležité bylo, aby hráči pochopili tuto strategii, tedy jakým způsobem se můžeme na ten vrchol dostat. Myslím si, že se nám to podařilo a hráči se přesvědčili, že když budou poctivě makat a poctivě dodržovat taktické pokyny, hrát na maximum, tak se to může povést. A ten vývoj? Ano v první řadě byla kritika a skutečně náš fotbal nebyl pohledný, ale první zápas s Argentinou já hodnotím pro nás jako jeden z nejdůležitějších vůbec. My jsme se hned prvním zápasem přesvědčili o tom, že můžeme konkurovat komukoliv. Na úvod jsme neprohráli s mistry světa. Ta cesta byla zvolená záměrně. Já jsem to přirovnával tak, že česká škodovka závodí s italským ferrari. A na dálnici šance nemáte. Proto jsme potřebovali zvolit nějaký úsek trati, na kterém bychom mu mohli konkurovat. Tak jsme si vybrali ty zatáčky, kde můžeme být konkurenceschopní. Pro mě největší zadostiučinění je statistika, že jsme jen jeden zápas prohráli. Ve finále jsme dali gól a ve všech ostatních, vyjma úvodního, dva. To není špatná statistika na to, že jsme byli braní za obránce. A za druhé jsem nemohl neslyšet ocenění z úst předních odborníků z vyspělých zemí jako Německo, Itálie a dalších, kteří oceňovali naši herní vyspělost, propracovanost hry. Jak těžce se všem mužstvům proti nám hraje, jak s tím mají problémy a naopak my jak dokážeme využít sebemenší chybičku, abychom se dostávali do útoku a k zakončení. Nakonec možná z té původní kritiky vzešlo celkově kladné hodnocení. I kanadská media se vyslovovala v tom smyslu, že mužstvo bylo dobře organizované, disciplinované, že vědělo, co chce hrát a jak to má hrát. A v průběhu turnaje to hrálo pořád stejně, a to mu přineslo úspěchy.

Jak vnímáte perspektivu těchto kluků v souvislosti s reprezentačním áčkem?

Teď řeknu něco, čím možná někoho naštvu. Jsou tu hráči, kteří už hráli ligu a to byl jeden z hlavních důvodů, proč tento tým byl tak úspěšný. Někdo hrál pravidelně, někdo méně, ale bylo jich hodně. Já si myslím, že ideální vývoj pro tyto kluky je, i když o ně bude zájem v zahraničí, aby se stali hráči základních jedenáctek ve svých klubech, aby se stali vůdčími osobnostmi. Tedy u nás doma a aby pak na to kontinuálně navázali v jednadvacítce. Já si myslím, že na odchod mají ještě dva tři roky čas, aby se ukázalo, že tu jejich výkonnost neudělal jediný turnaj. I oni sami se pak budou cítit daleko lépe a silněji při případném odchodu do zahraničí. A to jestli někoho z nich osloví pan Brückner, to by samozřejmě bylo vrcholem jejich snažení.

Sedíte teď na dvou asistentských židlích, neláká Vás křeslo hlavního kouče?

Já jsem v profesionálním fotbale velmi krátce. Učil jsem se u pana Kotrby, který mě vzal s sebou do Brna. Pokračoval jsem u trenéra Mazury. Každý ten trenér pro mě přinesl nějakou zkušenost. Každý to dělal trochu jinak. Teď mám možnost spolupracovat s dalšími dvěma kvalitními trenéry Uličným a Lavičkou. Určitě tím nic neztrácím. Samozřejmě, že mě koučovaní baví, ale je mně jednačtyřicet let a myslím si, že mám čas a budu mít prostor na to, stát se někde hlavním trenérem.

Budete mít nějakou dovolenou?

Dovolená? To slovo trenéři moc neznají a já ho v poslední době taky moc neznám. Ale jsem rád, že jsem mohl tak dlouhou dobu pobývat pracovně s fotbalem v Kanadě. Dneska odjedeme domů a od zítřka už nás čekají akce jako třeba přijetí u brněnského primátora pana Onderky. A samozřejmě hned tréninky a v sobotu hrajeme generálku na ligu v Opavě. Příští týden začíná Gambrinus liga, o dovolené nemůže být žádná řeč. Věřím, že pro mě má Petr Uličný připraveny nějaké úkoly. Tak znova do práce a jak by řekli Brňáci, do hokny.

Lukáš Vojtěch / FotbalPortal.cz/1fcbrno.cz

Přidat komentář

Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.

Komentáře
Nebyly nalezeny žádné komentáře.
Reklama
Nejnovější články