Zpět na » Synot liga » Scheppele: Tato sezona bude moje poslední

Synot liga - Scheppele: Tato sezona bude moje poslední

0

Líbilo se

29.08. - Čtyřiadvacetiletá univerzální hráčka Slovácka Američanka Julie Scheppele má na začátku nové sezony střeleckou formu, daří se jí i týmu, přesto v rozhovoru pro FotbalPortal.cz prozradila, že tato sezona bude velmi pravděpodobně její poslední.

Jak jste se z Ameriky dostala do Slovácka?
Chtěla jsem hrát někde v Evropě a hledala jsem asi dva roky. Pak jsem mluvila v Americe s trenérkou April Heinrichs a ta se znala s mojí současnou trenérkou (Jitkou Klimkovou - pozn. autora).

Za jaké týmy jste v Americe hrála?

Hrála jsem na univerzitě University California čtyři roky první ligu.

Jaké jsou rozdíly první ligy v Americe a v Česku co se týče kvality?

Přesně nevím, protože Amerika je velká a asi to není stejné všude ani tama, ale z mojí zkušenosti: kde jsem hrála je trochu tvrdší hra, tady se náš tým více soustředí na kombinaci.

To vám vyhovuje?
Pro mě je to hezčí a moc se mi to líbí, ta kombinační hra. Zezačátku to bylo těžké si na to zvyknout, protože jsem byla zvyklá na něco jiného, ale teď je to dobré. Tím ale nemyslím, že bychom nikdy v Americe nehráli kombinační hru, jenom tady je to hlavní co trénujeme.

Jak byl těžký odchod do Česka? Věděla jste, kam přibližně jdete?
Bylo to těžké odejít, to určitě. Tam jsou moji kamarádi, rodina a všechno, nevěděla jsem moc o životě tady, nevěděla jsem kde přesně budu bydlet, nevěděla jsem moc o týmu. Jenom jsem trochu mluvila s trenérkou přes email. A na začátku to tady bylo těžké - kultura, tým. Všechno je jiné, ale já jsem se moc těšila na příležitost.

Jak jste si za ten rok co tu jste na Česko zvykla?

Na začátku to bylo pro mě moc těžké, všechno bylo jiné, jiná kultura, jazyk. Já jsem vůbec nevěděla kde mám koupit jídlo, kde je hřiště, jak jet autobusem. Hlavně moje trenérka a spoluhráčky mi moc pomohli, všechno mě naučili, zezačátku na mě mluvili anglicky, potom mě učili česky. Jinak myslím, že jsem si více zvykla kvůli tomu, jak jsem tu dlouho byla. Teď už jsem zvyklá na rozdíly, ale samozřejmě ne na všechny a myslím že je to i dobře, protože rozdíly ve fotbale jsou dobrý. Ale mě se teď líbí moc tady i když vím že to budu mít těžké, až se vrátím natrvalo domů.

Jste ráda, že vám nyní do týmu přibyla americká spoluhráčka?

Ano, jsem moc ráda. Na začátku jsem byla trochu nervózní, protože jsem nevěděla co bude jiného v životě kvůli tomu. Ale těšila jsem se na ni. A je to teď úplně super. Ona je šikovná hráčka a skvělá holka. Bydlíme spolu, tak pořád mám něco dělat. Jsme ze stejné kultury, tak můžeme rozebírat co je tu jinýho.

Četl jsem s ní nedávno na stránkách slovacko.org rozhovor, říkala že ještě nemá postel. Už jste se stavily v Brně jak jste plánovaly a koupily ji?

(smích) Byli jsme v Brně nakonec jenom na výletě. Na konci prvního týdne jsme koupili tu její první postel v Hradišti.

Zahraniční fotbalisté si pochvalují v Česku hezké ženy. Jak se líbí vám čeští muži?
Nevím. Pro mě jsou asi skoro stejní jako doma, ale teď moc nikoho nehledám. Takže se moc ani nekoukám (směje se). Nejsem totiž doma a moje mamka říkala, že se musím někdy vrátit, tak... Doma by mě lidi zabili kdybych našla někoho tady (smích). Teď vážně: jsem tady na fotbale a když někoho najdu, tak někoho najdu. Ale teď nehledám. Asi tak.

Je vám čtyřiadvacet, máte ještě podstatnou část kariéry před sebou. Hodláte se usídlit v Česku a odehrát to tu až do fotbalového důchodu?
Ne. Tato sezona bude určitě moje poslední. Fotbal pro mě není o penězích, moc se mi tu líbí, ale můj život na mě čeká doma. Nevím jestli najdu doma tým nebo ne, ale asi po této sezoně se budu soustředit na trenérskou kariéru.

Není to škoda? Letos hrajete v dobré formě, střílíte góly, jde vám to.

Děkuju. Vždy, když hraju, tak jsem ráda. Fotbal je moje vášeň, moje láska. Tady je to pro mě zkušenost a splněný sen. Když jsem byla malá, tak jsem jenom chtěla hrát na univerzitě první ligu. Potom bylo snem hrát v Evropě. Takže už jsem dosáhla čeho jsem chtěla a tím je pro mě moje kariéra skoro za mnou. Bude těžké jet domu. Ale i když nebudu hrát na úrovni, budu hrát rekreačně. A hlavně chci být tou trenérkou.

Slyšel jsem, že už nyní budete trénovat žákyně Slovácka.

Ještě se na tom domlouváme, zatím je to jen plán. Ale těsím se na to pokud to vyjde. Už jsem trénovala holky u nás doma.

To bude škoda ale, když skončíte s kariérou.
(usmívá se) Uvidíme. Možná si ještě zahraju doma.

To je skoro to samé. Myslel jsem tady.

Tak to bude možná škoda. Ale už na začátku jsem věděla, že pojedu domů. Původně jsem si myslela, že tu budu jenom jednu sezonu. Takže už máme přídavek (směje se).

To máte jak u koncertů. Tam jsou taky přídavky.
Myslel jsem, že moje zkušenost tady už je větší než jsem si myslela. A když pojedu domů, tak to bude tady ppořád normální, pro všechny kromě mého týmu. Nikdo si nebude pamatovat ty moje dvě sezony.

Proč by ne?
(usmívá se) Tady jsem jenom normální hráčka.

Střílíte góly.
(znovu se usmívá) Moc holek střílí góly. ale góly nejsou všechno. Vím, že když dám branku, že je to kvůli práci mého týmu. Fotbal je v tomhle naruby, protože kdo dělá všechno nedostane nic. A kdo dá gól, tak dostane všechnu chválu.

To ano, ale jsou hráči co netrefí ani z pěti metrů prázdnou bránu a pak přijde práce týmu vniveč.

(směje se) Ale já to taky někdy dělám, že netrefím bránu z pěti metrů (culí se).

Oni naopak někdy dají gola, ale většinou se netrefí.
Určitě jsou i líní hráči, ale v mém týmu skoro všichni bojujeme. Asi mi neuvěříte, ale za čtyři roky na univerzitě jsem dala jeden gól.

To jste hrála taky v útoku?

Ne, v obraně. Ale měla jsem šancí... (culí se)

Obránci nejsou od střílení gólů.

Máte pravdu. Vzadu je to jiná hra a měla jsem šancí a nedala. Všichni se učí ckaždý trénink a každý zápas a když tem hráč bojuje, tak to mi stačí.

Lukáš Vojtěch / FotbalPortal.cz

Přidat komentář

Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.

Komentáře
Nebyly nalezeny žádné komentáře.
Reklama
Nejnovější články