Zpět na » Premier League » Nejdřív skoro pád a pak vzestup

Premier League - Nejdřív skoro pád a pak vzestup

0

Líbilo se

06.06. - Jako alfa a omega jsou letošní výsledky Aston Villy v porovnání s těmi loňskými. Ročník 2005/2006 si Villans za rámeček rozhodně nepostaví, zatímco s rámováním toho uplynulého vypadá situace daleko růžověji. Jedenáctá příčka jistě není bůhvíjak světoborným umístěním, když vzhledem k vývoji sezóny měla Villa určitě navíc, ale o zklamání se mluvit nedá.

V předminulém ročníku birminghamský klub sotva tápal na hraně sestupu a pořádně si sedřel uši, než se definitivně zachránil. Fanoušci Aston Villy bili na poplach a v létě uplynulého roku přišla očekávaná změna, kterou příznivci Villans přivítali s otevřenou náručí. O prázdninách s konečnou platností odzvonilo tehdejšímu trenérovi Davidu Learymu a na Villa Parku se trhly dveře i s jinými „neužitečnými“ členy mužstva.

Vedení posléze povolalo na post hlavního kouče osobu z řad z těch nejzkušenějších. Martin O’Neill, který předtím působil v Celticu Glasgow, přišel k týmu 5.8.2006 a na předsezónní přípravu měl opravdu minimum času. Je až s podivem, že tým, jenž byl zdecimován problémy nejrůznějšího kalibru, setrvával značně dlouhou dobu na předních příčkách tabulky v úvodu soutěže potom, co O’Neillova družina neprohrála 11 po sobě jdoucích utkání. Severoirský manažer s Villou dokázal dělat zázraky a nový vlastník klubu Američan Randy Lerner se již dopředu dušoval, že na posily v zimním přestupním termínu poskytne dostatečné množství peněz. Fotbalovými zkušenostmi ošlehaný trenér stihl těsně po nástupu do funkce dotáhnout přestup bulharského záložníka Stiliana Petrova ze svého bývalého působiště. I s minimálně posilněným kádrem rozdávalo na začátku sezóny mužstvo Villans svěží dojem po kilogramech a s přibývajícími úspěchy přímo úměrně vzrůstalo sebevědomí birminghamského týmu, jenž zaskočil i největší giganty Premier League.

O’Neill v říjnu dal do kupy další příchody svých dřívějších svěřenců a sice útočníka Chrise Suttona a Didiera Agatheho. Sutton se následovně stal největším konkurentem Milana Baroše v boji o permanentní místo v útoku a nebýt potíží s rozostřeným viděním, určitě by 34letý Angličan tento interní souboj vyhrál, neboť český forvard po vleklých zdravotních problémech s poraněnou patou neuměl nastavit starou formu.

S prosincem ale přišlo nejstudenější období roku a s ním i první vločky zimní deprese, která pro Aston Villu v důsledku znamenala nezadržitelný pád tabulkou dolů. Přitom v zimě došlo k už zmíněné obměně kádru. Majitel Lerner do puntíku dodržel své slovo a na Villa Parku začalo přibývat zvučných posil jako hub po dešti. Kurz Birmingham nabrali hráči typu John Carew, který mimochodem nahradil velké zklamání Milana Baroše, jenž výměnou putoval do francouzského Lyonu, pak také Ashley Young, do té doby největší persóna Watfordu, nejlepší skotský hráč roku Shaun Maloney a v neposlední řadě Phil Bardsley z Manchesteru United. Vedení se kromě Baroše odhodlalo zbavit i dalších nepotřebných fotbalistů. Klub opustili Angel, Samuel, Whittingham a jiní. Jenže místo kýženého zlepšení se dostavil pravý opak. V rozmezí konce listopadu a začátku dubna vyhráli Villans pouhopouhé dva zápasy a mnohým fanouškům se vybavovaly strašné vzpomínky na loňský ročník, který byl pro Aston Villu nejhorší v její historii.

Poté se však svěřenci Martina O’Neilla neuvěřitelně chytili a někteří si při pohledu na výkony Villy museli připadat jako v Jiříkově vidění, protože mužstvo od 14. března až do posledního kola nepoznalo hořkou chuť porážky a zuby si na nich vylámaly týmy patřící k elitě Premiership. Hlavní kouč zapracoval do středu záložní řady českého středopolaře Patrika Bergera a ten mu nabídnutou důvěru oplácel. Ovšem říci, že dobré výsledky birminghamského klubu padaly jen a pouze na triko našeho internacionála by byla čirá ironie vůči ostatním hráčům. Za vypíchnutí stojí výkony anglického útočníka Gabriela Agbonlahora, který si svými góly řekl o místo v seniorské reprezentaci Albionu. Také Ashley Young se ukázal být skvělou koupí a připočteme-li vynikajícně, srdcem hrajícího kapitána Garetha Barryho nebo v posledních zápasech precizně bránícího Wilfreda Boumu narýsuje se nám čtveřice fotbalistů, která letos měla pro Aston Villu zásadní význam.

Většinou dobrý začátek a ještě lepší závěr ročníku v součtu znamená dobrou konečnou pozici v tabulce s reálnou šancí na umístění v popředí výsledkové listiny. My ovšem musíme vzít v potaz, že u týmu Villans mezi těmito úseky již minulé sezóny Premier League existovalo jakési mezidobí, kdy mužstvo naprosto propadlo a ztratilo možnost zahrát si příští rok o evropské poháry. Kde hledat příčiny zádrhelu klubu z průmyslového anglické města? Možná za to může nízká domácí návštěvnost, při které se na každý zápas na Villa Park dostavilo průměrně 36 000 lidí, možná jsou na vině zranění některých důležitých hráčů v období útlumu těsně před Vánoci. V té době měli se zdravotními lapáliemi co dočinění Luke Moore, Martin Laursen či dvojice brankářů Sörensen s Taylorem.

Na každý pád Aston Villa nakonec obsadila s padesátibodovým ziskem 11. místo tabulky a Randy Lerner už teď sebevědomě prohlašuje, že v nadcházejícím ročníku chystá Villu vrátit na přední pozice výsledkové listiny a slibuje fandům lepší zítřky. Příznivci mu věří, podporují ho a cílevědomý majitel už několikrát předvedl, že s úspěchy týmu to nebere na lehkou váhu. I když Aston Villa letos skončila jedenáctá, tak tato sezóna je v porovnání s tou předešlou docela velkou náplastí na pošramocené srdce fanouška Villans.


Zazářil: Gabriel Agbonlahor
Při výkonech tohoto fotbalisty tleskají diváci vestoje. Hnací motor ofenzívy Aston Villy byl v této sezóně nepostradatelným. Jeho bojovnost, odhodlanost, vytrvalost a gólová potence byla obrovským pozitivem na hře Villans v celém uplynulém ročníku.

Nezklamali: Gareth Barry, Ashley Young
Srdcem hrající kapitán Barry a největší zimní akvizice Young, jenž přišel z Watfordu, měli pro Aston Villu velký význam. Barry jako obránce uměl mnohdy zastoupit útok a dlouhou dobu byl dokonce nejlepším střelcem týmu a také se stal permanentním úspěšným exekutorem pokutových kopů. Mužstvo dokázal podržet, když bylo třeba. Ashley Young se usadil v záložní řadě a také nenechal nikoho na pochybách ohledně svých kvalit, které ukazoval u Hornets.

Čekali jsme víc: Shaun Maloney
Nejlepší skotský hráč roku v období Vánoc přestupoval za svým dřívějším trenérem ze Celticu Glasgow. Maloney se na začátku párkrát objevil v základní sestavě, ale potom, co se dostal do formy Patrik Berger, Maloneyho pozice se změnila a hráč, do kterého byly vkládány velké naděje, střídal povětšinou Bergera nebo Luka Moorea na posledních 20 – 25 minut.

Vyhořeli: Milan Baroš, Didier Agathe
Oba fotbalisté dostali šanci, ale naložili s ní prachbídně. O výkonech českého útočníka, které nebyly optimální, toho letos již bylo řečeno mnoho, takže není divu, že s výměnou bývalého forvarda ostravského Baníku za Johna Carewa do Lyonu spadl fanouškům Villans velký kámen ze srdce. Agatheho si v průběhu sezóny přivedl z Celticu Glasgow Martin O’Neill jako nepotřebného hráče. Bohužel pro něj Agathe nezůstal nic dlužen své pověsti a rovněž ani zdaleka svým fotbalovým uměním neohromil.

/ Fotbalportal.cz

Přidat komentář

Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.

Komentáře
Nebyly nalezeny žádné komentáře.
Reklama
Nejnovější články